day by day

Není čas ztrácet čas.

3. srpna 2014 v 13:03 | Sodomagor.

Mountain chilling ✌️

Nebudu originální a budu mít stejnou výmluvu jako většina. Určitě jste si všimli, že tu nejsem tolik aktivní jako dřív, nepřidávám články každý den a nechodím na vaše blogy. Víte, jsou prázdniny a nechci je prosedět u blogu, i když mě blogování a psaní článků moc baví. Mám teď takové těžké období a potřebuju to jistým způsobem překonat a odpoutat se od reality. Samozřejmě, že tu budu nadále chodit, ale nebude to každý den. Třeba 2x týdně, někdy i víc. Snad se na mě nezlobíte a pochopíte to. Myslím si, že takhle to má hodně z vás a chcete si volný čas užít a ne přežít u počítače. Až bude vhodná chvíle, tak se vrátím a bude to jako dřív, nebojte! :)


Užívejte si prázdnin.

Návrat ztracené Sodomagorky.

25. července 2014 v 18:59 | Sodomagor.
Konečně jsem zpátky!
Dneska jsem si byla vyzvednout můj rozpadající se počítač. Oprava mě stála dvě stovky, to jde, že? Prý jsem měla zalomené USB, jsem to ale šikovná.
Abych byla upřímná, tak jste mi všichni chyběli. I když to bylo 6 dní, tak to pro mě bylo moc. Napadlo mě tolik nápadů na články, že nevím, odkud mám začít, takže se určitě těště! :D Chtěla bych vám poděkovat za to, že i když jsem tu nebyla, tak jste tu stále chodili a komentovali mé články, moc si toho vážím, děkuju!

Ráda bych vám řekla nějaké novinky ohledně mého života. S tím "mým" přítelem teda definitivně nejsem. Bude to dva týdny, co jsme se už neviděli. Chybí mi, ale bude to tak lepší. Pořád mi píše na facebooku, ale já už se nedám zase zmást. A to si myslel, že teď o víkendu ještě po tom všem budu u něj spát. To se hodně spletl, chlapeček. Jak někoho můžu tak hrozně nenávidět, ale zároveň milovat? Jde to vůbec? (aaaa, tak moc mi chyběl blog, už jsem to potřebovala někam vypsat ty moje žvásty).
Za 6 dní, co jsem se tu neukázala, jsem trošku experimentovala s vlasama. Měla jsem obarvené už půl roku vlasy na černou. Ale přestala se mi nějak líbit a vlastně mi ani neslušela. Chtěla jsem změnu. Koupila jsem si od Syoss nejsilnější zesvětlovač a začla jsem dělat pokusy :D. Odbarvila jsem si celou hlavu. Bála jsem se, až si to všechno smyju, vlasy budu mit žlutý jako kuře, ale byla jsem docela mile překvapena. Délky jsem měla červenorezavé a vršek oranžovoblond, a vypadalo to docela k světu. Ale pořád to nebylo ono. Chtěla jsem něco, co bude fakt pecka. Tak jsem si zašla do drogérky a hledala nějakou barvu, kterou bych na to hodila. Až jsem tam našla tohle!


Hned jsem si ji koupila a nabarvila. A výsledek? Nechytlo mi to sice tak výrazně jak na fotce (s tím se dalo počítat) ale jinak jsem moc spokojená. Navíc je tahle nová řada Prodigy bez amoniaku, takže barva nesmrdí, ale krásně voní! Pokud by jste chtěli, udělala bych na ni samostatně recenzi.

Jak jste se měli vy? Co děláte? Jak si užíváte prázdniny?

Mám vás ráda!

a je to v... no, vy víte kde!

19. července 2014 v 15:17 | Sodomagor.
Zdravím vás u takového menšího informačního článku.

Píšu z mobilu, tak se omlouvám za chyby. Stala se mi taková pro mě docela blbá věc. Rozbil se mi počítač, zkrátka mi nejde zapnout, takže ho v týdnu hodím do opravny. Nevím, kdy ho budu mít. Štve mě to, protože mě zrovna blog začal hodně bavit. Snad se na mě nevykašlete, a počkáte na mě, až se vrátím! :D

Mohla bych psát články z mobilu, ale je to celkem složitý. Sem tam se vám ozvu, kouknu na váš blog a tak. Snad to pochopíte a budete soucítit semnou, protože nejen že budu bez počítače, ale hlavně bez hudby! To nepřežiju, už teď jsem nervní. V mobilu mám takový ty starý vykopávky.

Snad do dvou týdnů to bude ok a budu zpět. Užívejte prázdnin, léta a spaní do 12 :D.

Mám vás VŠECHNY moc, moc ráda! :-*

jsem snad neviditelná?!

3. července 2014 v 14:59 | Sodomagor.
Potřebuju se zase vypsat ze svých pocitů a emocí. Pokud někoho nezajímají mé psychické výlevy, tak v pravo nahoře máte křížek.


Chaoticteenn.tumblr.com

Ne, nejsem v pohodě. Třeba si to jen namlouvám a jsou to chvilkový stavy. Ale cítím, že je něco semnou špatně. Něco uvnitř mě, něco psychicky špatně. Čím to je? Tím, jak mi pořád říká, jak jsem hrozná, strašně nevyspělá kráva? Nebo je to tím, co poslouchám za hudbu a vsugerovávám si to do hlavy? Ale myslím, že ne. Myslím si, že fakt nejsem v pořádku a potřebuju pomoc. Někdy se cítím, jak kdybych neměla duši, jak kdybych byla průhledná a ve mě nebylo nic. Ani ty vnitřnosti. Jak kdybych byla prázdná schránka a uvnitř nic. Je to psycho? Bojím se sama sebe a svých myšlenek. Dřív jsem byla tak usměvavá holka, kterou nic netrápilo a nic ji nesrazilo na zem. Proč jsem se tak změnila? Hodně lidí mi to říká. Chci být zase ta stará, bláznivá a usměvavá. Ta, která si užívala život a sršil z ní optimismus.
Možná to bude všechno tím, že moje sebevědomí je na bodě mrazu. Paradox je, že jeden člověk mi ho pomohl zvýšit, ale poslední dobou mi moje sebevědomí trhá na malé kousky.
Nebo se to všechno může dít tím stereotypem? Že dělám pořád ty samé věci do kola, a chuť žít ze mě vyprchala? Může to tím být?

Untitled

Někdy si tak říkám jednu moc zajímavou větu. "Chyběla bych někomu, kdybych tu nebyla?"
Moji mámu nezajímám, vždyť nebyla ani schopna za celý rok se za mnou stavit a zeptat se jak se mám, fotříka jsem neviděla od dětství. Děda je pořád pryč, protože jezdí na kamionu. A pro moji bábi jsem jenom neschopnej hajzl. Co se týče přátel, tak to tady radši rozvádět ani nebudu. A můj přítel? Ten mě přehlíží. Teď byl na fesťáku Hip hop žije, a věděl, že to pro mě moc znamená a že jsem tam chtěla taky. Ale nezeptal se mě, jestli chci taky. V září si jede s kamarádem a s jeho holkou a kámoškama na koncert Kabátů. Kabáti jsou moje srdeční záležitost, ale že by se mě zeptal? To ho ani nenapadlo. A to právě mrzí, ty maličkosti. On si chodí všude, na samé diskotéky a zábavy a s kamarády. Ale jenom jdu někam já, už je to haló a jsem děvka. Nemůžu nikam chodit. Podle něco by bylo ideální, kdyby on se chodil bavit, a já pořád jen seděla doma a byla mu vždy po ruce, když nemá co dělat.

it hurts

Prosím, chci být zase taková, jaká jsem byla.

Omlouvám se za takový depresivní článek, ale člověk se někdy potřebuje vypsat, když je toho na něj moc. Něco mi je, ale já nevím co.

Proč ta písnička na mě tak moc sedí?

taková ta ranní kocovinka a zdrhání před policií.

29. června 2014 v 12:19 | Sodomagor.
city

Dlouho jsem se neozvala, tak to jdu napravit. Bude to hodně dlouhý článek, protože se stalo neuvěřitelně moc věcí, který asi nikdo nepochopí, ale napíšu to sem. Takže pokud někoho nezajímá, jak dopadl můj proslov, rozloučení s učiteli a naše "neoficiální" rozlučka, tak si to nečtěte. Je mi to vlastně jedno, jestli si tohle někdo bude číst, protože je to hodně osobní. Ale chtěla jsem to sem napsat, jako takovou mojí první zkušenost s policií a jako zajímavou vzpomínku, na hodně chaotický víkend. Jen tak pro informaci, uzavřu k tomuto článku komentáře. Nechci, aby se k tomuhle někdo vyjadřoval. A je mi jasné, že mě díky tomuhle hned odsoudíte. Ale vážně mi to je jedno. Jsem tu v anonymitě, nikdo neví, o koho jde. Až na tenhle blog příjde někdo z mých blízkých, to už bude horší.

ano, už zítra.

23. června 2014 v 18:29 | Sodomagor.
Den, na který snad každý deváťák čeká. Rozloučení.
Ještě před půl rokem jsem si říkala, ať už konečně vypadnu z týhle školy. Nemohla jsem se dočkat toho dne, až budu to místo s úsměvem opouštět. Jenže teď budu trávit na základce jen poslední týden, a s polovinou lidí se už nikdy neuvidím. Nemůžu říct, že jsme byli skvělá třída a kolektiv, který při sobě vždy stál. Většinou to bylo tak, že jsme se pomlouvali navzájem a nic si neříkali do očí. Ale i přes to všechno mi budou chybět. Ani si nedokážete představit jak. V pátek plánujeme "neoficinální" rozlučku, kterou nemáme kde slavit. Takže půjdeme nejspíš někam za koleje, tam si sednem, popijem a doplazíme se domů.

nudný začátek.

22. června 2014 v 13:53 | Sodomagor.
Měla bych to tu nějak uvítat a zahájit, že?
Kdo jsem? To si můžete přečíst v menu, napsala jsem tam krátkou charakteristiku o mé maličkosti. I když to na první pohled moc nevypadá, ráda čtu knihy. Propadla jsem sérii 50 odstínů. Slyšela jsem na tuhle knihu převážně negativní ohlasy, ale podle mého názoru byla skvělá. Nebudu tu spoilerovat a psát, o čem je. Pokud to někoho zajímá, tak si ji přečtěte. Určitě nebudete litovat. Mě to z části změnilo pohled na svět.
Tak dáme si teď trochu té historie. Bloguju od nějakých 9 let. Pokud jednou začneš blogovat, už nepřestaneš. Je to droga. Hodněkrát jsem si zrušila blog a řekla si, že už si nikdy žádný nový nezaložím. A najednou vznikl tento. Myslím, že kdybych tu napsala adresy na mé předchozí blogy, hodně lidí by mě díky tomu poznalo. Ale to nechci. Chci začít od znova.
Chybělo mi, vypsat se ze svých pocitů a sdílet své názory s ostatními lidmi. Díky blogu jsem poznala spoustu skvělých blogerů, tak doufám, že tomu bude i teď. Na tomto blogu plánuju zajímavé věci, ale samozřejmě, že vám je neprozradím. Převážně tu budou mé zápisky z mého tragického života. Budete se i moct těšit na giveaway, ale o tom zase někdy jindy.
Co se týče "affs" a podobných věcí, tohle si já budovat nechci. Pochybuju, že budu mít každý den čas chodit na blog. Blog je pro mě zábava, nikoliv povinnost. Možná si časem založím oblíbence, kteří budou vypsaní v menu, ale budou to opravdu jen ty blogy, které se mi líbí a baví mě je číst.
Eh, ty první články bývají vždycky nudné a o ničem. Ale až se to tu rozjede, bude to lepší.

with love your Sodomagor.
 
 

Reklama