Jizvy.

5. srpna 2014 v 11:19 | Sodomagor. |  articles by alphabet
Jizvy které máš zvenku, tak určitě bolí. Ale jizvy, které máš uvnitř na srdci a způsobil ti je sám život bolí víc.

Čím dál víc častěji kolem sebe vidím holky, které si na něco stěžují. Mají těžký život, protože je po týdenním vztahu ve 13 letech opustil kluk, a život pro ně nemá smysl. Aby byly za frajerky, začnou se zhoršovat ve škole, odmlouvat učitelům a nadávat jim ( samozřejmě jen z poslední lavice, to je největší frajeřina ). Většinou to dopadne tak, že ostatní jimi budou opovrhovat a řeknou jim narovinu, že to co dělají je ubohé. A jak jsou přece nejvíc na dně, tak chtějí na sebe upozornit, a taky chtějí, aby je ostatní litovali. Protože jenom ony si toho zažili nejvíc ve 13 letech! Nikdo nemá těžší život.
Co udělají? Začnou se řezat. Některým lidem to opravdu pomáhá, že mají rádi bolest, říznou se a odplaví se tím všechny problémy. Ale oni to dělají jen díky tomu, aby byli zajímavé. V lepším případě si ty jizvy a řezance vyfotí a dají na sociální stránky, nejlépe na facebook s komentářem "jsem na dně". A teď čekají, že my je budeme litovat.

Dark Paradise | via Tumblr

PROBUĎTE SE!

Život přináší těžší rány, než rozchod s klukem, se kterým jste byli týden a už jste se moc milovali. Co mají říkat lidi, kteří mají rakovinu nebo nějakou nevyléčitelnou nemoc? Půjdou se říznout, protože to mají těžké v životě? Většinou to bývá tak, že lidi, kteří jsou na dně a mají deprese to nedávají na jevo a snaží se to za každou cenu skrývat. Ale ti pózeři, kteří chcou být litováni se tím neustále někde chlubí a píšou svoje dlouhé "smutné" příběhy.
Nevím, ale člověk, který je v koncích a neví co se životem se tím určitě nebude chlubit veřejně, nebo se snad pletu?

Chápu, že pro toho člověka v určitém věku se ten jeho problém zdá být největším a nejhorším. Ale opravdu existují lidi, kteří jsou na tom hůř. Jsou horší věci. Ano, rozchod bolí a podraz od nejlepší kamarádky, které jsi věřila určitě taky. Ale tohle nejsou důvody, proč si ubližovat nebo dokonce se zabíjet.

Mě třeba taky bolí, že se na mě máma vykašlala a nic pro ni neznamenám. Má svoji rodinu, své děti a svého přítele. Já do jejího světa už dávno nepatřím. Jediný co nás dvě spojuje jsou vzpomínky a fotky v dětském albumu. Ale přece kvůli tomu, že se mě zřekla a nestojí o mě se nepůjdu zabít. Je to její boj a volba. Ona promarnila nejlepší roky v mém životě, které nevrátím. Za všechno si může sama a měla by si to pořešit ve svojí hlavě. Já za její blbost nemůžu. A už vůbec bych se nedokázala tak ponížit a shodit, že bych kvůli takovému člověku jako je ona, ronila slzy a ubližovala si. Je to zkrátka jizva a šrám na srdci, který už tam zůstane napořád.

Ubližovali jste si někdy fyzicky? Myslíte si, že jizvy na srdci a na duši bolí víc, než ty které máme na těle?

 


Anketa


Komentáře

1 Limonáda . • Blowme.blog.cz | Web | 5. srpna 2014 v 11:22 | Reagovat

Když jsem byla malá tak jsem to udělala, a už ani nevím proč :D ted se tomu směju že jsem byla jak malá holka, myslím si že rozhodně nejvíc bolí rána na srdci.. Já říkám problémy jako problémy.. pro někoho je největší problém to že se rozešel s klukem a pro někoho to že je nemocný.. bohužel. ))

2 Shabana | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 11:54 | Reagovat

Já jsem si nikdy neubližovala, fyzicky určitě ne. A souhlasím s tebou, že jsou mnohem větší problémy a trápení. Nikdo to nemá na tom světě lehké. Ale když s tím člověk bojuje, jde to aspoň v některých případech překonat.

3 Ta "neviditelná" :) | Web | 5. srpna 2014 v 12:16 | Reagovat

jizvy na srdci bolí víc než ty které si způsobíme na ruce apod. :( ale souhlasím s tebou, ty malé 13 leté holky si tím jenom nco dokazujou, prostě chtějí být zajimavé a chtějí jenom aby je každý litoval. Prostě se musí pochlubit jak jsou drsné že to udělali. Ale ten člověk který je fakt na dně, svoje pocity skrývá, máš pravdu přesně jak si řekla. Mě když něco je, nebo když jsem prožívala jedno období s mámou (protože ona rakovinu měla) tak jsem nikam nepsala jak mi je, jak se cítím. Bylo mi fakt hrozně, nebo po rozchodu jsem byla fakt na dně..no možná jsem ještě teď, ale určitě ze sebe nedělám chudinku... jo měla jsem si chuť někdy něco udělat, ale pak jsem si řekla, že už mám jizvy na srdci a na duši, že další nechci. S tou tvoji mamčou je mi to líto, ale je dobře že to bereš takhle, to děláš jenom dobře, a jak říkáš.. je to její blbost, její chyba, ona s tím musí žít! :) zrovna předevčírem jedna 11 letá holka se dala do vztahu s klukem a hned druhý den se rozešli a už psala strašně smutný statusy..no prostě šílený to teďka je. Ona se fotí i s mokrým toaleťákem na čele :D pardón, ale fakt ta holka není normální. Ta si má ještě hrát s barbie, nebo na písku :)

4 Phoenix | Web | 5. srpna 2014 v 12:26 | Reagovat

I já můžu na Harryho koukat furt, je to taková závislost! A děkuji za pochvalu názvu blogu, potěšilo mě to! :)
Ale teď k tomu, co píšeš...jasně,že jizvy na duši bolí víc! Mnohem víc! A máš naprostou pravdu. Je to sice smutné, že se rozejdeme s někým, na kom nám záleželo, nebo nás zradí někdo, od koho bychom to nečekali (oboje jsem zažila), ale pořád jsem tady, pořád mám ráda svůj život a jsem ráda že můžu být na světě! :) Prostě..rozchod ani zrada není konec světa. Pro někoho je to šíleně těžké a napadají ho zoufalé věci, ale proboha, snad tím všechno nekončí! Přijdou jiní lidé, lepší, jiné lásky a jiní přátelé, jiné příležitosti! :) Tohle spousta lidí nechápe. A ty dvanáctileté kočky, které si na obličej plácají tolik makeupu, že je vlastní rodiče nepoznají a randí se všemi kluky...bože, kde to jsme? Já v jejich věku nevěděla, co je řasenka a i když jsme třeba první pocity, že se nám kluk líbí, zažili už ve školce, s nikým jsem nerandila! Všechno má svůj čas, všechny tyhle lásky a malování, a myslím, že bychom si měli užívat té svobody od problémů dokud můžeme, dokud to za nás někdo vyřeší. Pak budem na všechno sami a litovat, že jsme nebyli déle dětmi. Ach jo, ten svět je dneska trochu jiných rozměrů :D
A nikdy jsem si neubližovala. Já nejenomže z pohledu na krev omdlévám :D ale nedokázala bych to, prostě ne, proč se asi budu řezat? Ne, díky, to jdu radši sportovat, to je lepší jak zapomenout na problémy ;)

5 Mariiis_N | Web | 5. srpna 2014 v 12:39 | Reagovat

Tohle nechápu, když holky říkají jak mají těžký život, protože se s nima ve 13 letech rozešel kluk. Já kluka ještě neměla a tohle bych nikdy neřekla. Nikdy jsem si fyzicky neublížila, protože podle mě je sebepoškozování blbost a většina lidí to dělá jenom proto, aby byli zajimaví. Většinou ti kteří mají největší problém, utěšuji ty, který si stěžují na těžký život. Já si nikdy na nic nestěžovala i když mě před časem umřela sestřenice a za pár let další a do teď o tom skoro nikdo neví, protože nevidím potřebu to někomu říkat. A podle mě jizvy na srdci a na duši bolí mnohem víc než ty na těle :-)

6 *Shock | Web | 5. srpna 2014 v 13:48 | Reagovat

Já to řeším tak že se třeba vypíšu kamarádce a nebo na blog, pomáhá mi to , a je to milionkrát lepší jak nějaké řezání a stěžování si na fuckin brutal život. Napíšu jen něco málo na blog, třeba co mě trápí ale to mi pomáhá , a neberu to za ztěžování jak mám těžký život, potom bych byla asi ten debil co si stěžuje na svůj brutální život:D

Jinak moc pěkně si napsala článek, máš dobré úvahy, moc se mi líbí ! :)

7 Will-R | Web | 5. srpna 2014 v 14:24 | Reagovat

Krásny článok. "Většinou to bývá tak, že lidi, kteří jsou na dně a mají deprese" tak tí utešujú ľudí čo majú takéto problémy a pritom oni sami majú ešte väčšie.
Ja by som sa nedokázala kvôli niekomu zabiť alebo ubližovať si fyzicky :D Ono je to svojim spôsobom aj pekne trápne a vydieračské. Tak napr. moja sestra sa rozišla s chalanom po 2och rokoch a on sa išiel hodiť pod vlak ale nakoniec si spravil len malinkatý rezík, akože si podrezal žili no a sestra sa kvôli nemu trápila ale to je vydieranie :D akože čo si myslel on, že vráť sa ku mne lebo si niečo spravím :D ach jo

8 Radfordová | Web | 5. srpna 2014 v 15:17 | Reagovat

vlastně to tak bylo. kvůli klukovi. a to  jsme spolu ani nic neměli, heh. zhoršila jsem se ve škole, šla jsem přes to, že to uvnitř bolelo až k tomu, že jsem necítila skoro nic. psala jsem o tom dlouhý "zdrcující" příběhy na blog, protože jsem nedokázala nikomu nic říct a potřebovala jsem to dostat ven. moje jizvy nikdy nikdo neviděl, strašně jsem se styděla, hledala jsem místa, kde bych to mohla dělat a zároveň nehrozilo, že se mi vyhrne kus oblečení a někdo to uvidí... jenže takový místo není a potom stačilo jednou přebrat alkoholu a vyklopila jsem to kamarádce. asi to byla ta nejlepší věc, kterou jsem kdy udělala, protože mi vážně hodně pomohla a teď s tím klukem jsem a asi jsem šťastná, ale nedokážu přesně říct, jak dlouho jsem litovala toho, že to někdo opravdu ví. připadala jsem si jako ještě větší debil než jsem, zdálo se mi nefér tím někoho zatěžovat.
a jasně, jizvy na srdci bolí víc a hlavně... někdy se nemusí úplně zahojit nikdy.

9 aaly | Web | 5. srpna 2014 v 16:12 | Reagovat

Článek krásně napsaný. Ubližovala jsem si asi 3 roky, dokud jsem si neuvědomila, že víc než sobě tím ubližuji své rodině... To mi vytvořilo několik ran na srdci, ruce a nohy se zahojili, jizvičky bíle svítí na sluníčku, ale srdce bolí doteď, už nikdy nechci být tak hloupá...

10 S-hejvi | Web | 5. srpna 2014 v 19:12 | Reagovat

Citová bolest je rozhodně větší než ta fyzická, to jsem si jistá :) Ubližovat si nemá cenu, stejně tím nic nezměníme..

11 AnneR |type-graphics.blog.cz| | Web | 5. srpna 2014 v 21:13 | Reagovat

Děkuju:)
Souhlasím,že ubližovat si cenu nemá...nic to neřeší! :)

12 Naty | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 21:24 | Reagovat

Nie neubližovala som si nikdy, aj keď moje dve kamarátky áno. Jedna len asi dvakrát kvôli rodičom a druhá v pravidelných intervaloch a tiež len kvôli tomu, aby si ju ostatný všimli. Je to smutné, že dnešné detská sú takéto. Prežila som už všetko možné, ale nikdy som nemala chuť si niečo spraviť, ako facku sama sebe som si pár ráz dala, ale to bolo max. A viem, že horšími vecami by som akurát tak ubližovala ľuďom okolo seba, poprípade ich tým omylom aj od seba odháňala. Takéto veci k ničomu nevedú. Ak to niekto robí len kvôli pozornosti, považujem to za choré, pretože sa tým človek len ničí a aj tak ho ostatný považujú len za kôpku nešťastia, ktorá je tak úbohá, že sa tým chváli na sociálnych sietiach. V tom druhom prípade, kedy sa naozaj niečo deje, v prvom rade odporúčam vyhľadať odbornú pomoc, poprípade si nájsť niečo, pri čom človek nemusí veľa rozmýšľať, hlavne o svojich slabinách. Každý máme svojich vnútorných démonov, ale nie v krvi, takže je nulová šanca, že ich vyplavíte, ak sa budete rezať. Sú veľmi hlboko v každom z nás a treba hľadať a snažiť sa ich zo seba dostať inou cestou. Inak pekne napísaný článok. :) Som rada, že sa zaujímaš o podobné témy.

13 Luci | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 21:43 | Reagovat

Chvíli jsem si fyzicky ubližovala... Myslela jsem si tenkrát, že jsem doopravdy na dně... Ale když na to teď zpětně vzpomínám (je to 3 roky zpět) tak si říkám, jak jsem mohla být tak blbá... už nikdy bych to neudělala, je to úplně na halvu postavené. Jedna moje kamarádka se vyžívá v tom, že ji někdo lituje - když má i úplně miniaturní problém, udělá z toho světový problém a chodí jak zombie a řeže se... Ale snažím se jí vysvětlit, že takhle to nejde... Snad to brzy pochopí...

14 Denisa | Web | 5. srpna 2014 v 21:46 | Reagovat

Rozhodně jizvy na duši bolí víc, než ty na těle....a ubližovat si je opravdu ptákovina, jednou jsem tu udělala asi ve svých 15ti letech, kdy jsem si kružítkem udělala na ruce rýhu (díky bohu to nejde vidět, zmizelo to) a opravdu nechápu, proč jsem to dělala, asi jsem chtěla být zajímavá nebo já nevím:-D

15 myred | 5. srpna 2014 v 21:54 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Nesnáším takový ty holky, který si prostě schválně vyhrnou rukávy, aby byly vidět ty jejich jizvy. A pak ještě ti je ukazujou a říkaji"Tohle jsem si udělala včera."

Řekla bych, že ty jizvy a rány, které máme na duši jsou kolikrát horší než ty, co máme na těle.

16 Nicey. | 5. srpna 2014 v 21:56 | Reagovat

Nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Fyzicky jsem si nikdy neubližovala a snad bych toho ani nebyla schopná. Znám, ale jednu kamarádku ze třídy (tehdy jí bylo 13), která se řezala, napsala si to do deníčku a pak to roztrhala ve škole na záchodě, kde si to přečetly ostatní holky (o to jí šlo). Do dnes jsem jí nepochopila, protože neměla vážně žádný problem. Možná tak kluk.
Co se týče toho, tak jizvy v duši bolí víc. :)

17 Andie | Web | 5. srpna 2014 v 21:57 | Reagovat

jizvy na duši určitě bolí více. ale nikdy bych neřešila problémy způsobováním si fyzické bolesti, i když to bohužel hodně lidem opravdu pomáhá a je jich i spousta, o kterých to normálně lidé neví, takže to není z důvodu "pozérství", ale proto, že fyzickou bolestí přebijí tu fyzickou. samozřejmě je to ale z bláta do louže, ale jít k nějakému terapeutovi většinou nechtějí no. :/
a vždycky se najde někdo, kdo je na tom hůř, pravda :)
to s mamkou mě mrzí, ale je dobře, že to bereš takhle ..

18 Monica. | Web | 5. srpna 2014 v 22:11 | Reagovat

Tak tenhle článek jsem si doslova zamilovala, protože je totálně pravdivě upřímně napsaný jak to ve skutečnosti funguje. Opravdu nemám co bych dodala. Napsala jsi to přesně tak jak to je a já s tebou úplně souhlasím :) To s tvojí mámou mě dost mrzí, jsem na tvém blogu poprvé a nevěděla jsem to :X Tak se kdyžtak omlouvám. A je moc fajn, že jsi jedna z těch co to řezáním neřeší. Já si pamatuju jak jsem se jednou řezala ale nikam jsem to nedávala aby mě litovali. Teď už vím, že to byla hloupost. A máš pravdu ty na srdci bolí více než ty na těle :)

19 Markét. :) | Web | 6. srpna 2014 v 1:20 | Reagovat

Ten článek je opravdu pravdivý. Abych pravdu řekla, tak ano taky jsem si párkrát ublížila, ale pak jsem s tím přestala. Věděla jsem totiž, že tím nic nevyřeším. A proto dodnes nechápu lidi, co to dělají. Pomůže to od bolesti? Ano, ale jen na chvilku. Vždycky si říkám, že na světě jsou i horší věci, než to že nás opustí kluk. Přesně, jak jsi napsala. Třeba rakovina nebo lidi co jsou na vozíčku a další věci.
Člověk si neváží života dokud se mu něco nestane až tehdy si člověk začne vážit zdraví až když se mu něco přihodí.

20 Ellaria | Web | 6. srpna 2014 v 1:31 | Reagovat

Jizvy na těle, fyzické stopy se jednou zahojí. Šrámy na duši zůstanou navždycky.

Svým způsobem s tvým článekem souhlasím a je v něm mnoho pravdy, na druhou stranu jsou tam věci, o kterých by se dalo diskutovat.

Pózeři, co si ubližují pro zájem ostatních jsou ve své podstatě hrozně ubozí lidé. Neví, jak jinak na sebe pozornost strhnout, ale zoufale touží po zájmu ostatních, po jejich náklonosti, lásce, přátelství - a pořezat si zápěstí je celkem výrazný znak, to si tě potom někdo rozhodně všimne, zvlášť když si takovou fotografii hodíš na FB.

Lásky 13 letých děcek jsou dnes k smíchu (i naše vlastní), ale kdo si tím neprošel a nemyslel si, že mu tím skončil svět? Teď se jejim problémům smějeme, ale dost možná jsme řešily podobné a bylo to pro nás všechno.

Vždycky jsou lidé, kteří jsou na tom hůř než mi a mi si ještě můžeme pískat, že i když nás třeba podrazila kamarádka, opustil přítel, nebo nevyšla dovolená snů jsme zdraví apod., ale někdy tohle nepůsobí a my, lidé, jsme přeci sobci a v první řadě myslíme na sebe - co je nám do ostatních, i když ti ostatní se mají reálně hůř? Na prvním místě jsme přeci mi.

Nicméně ten, kdo je skutečně tak zoufalý, že vztáhne ruku sám na sebe se tím rozhodně nikde nebude chlubit...

PS: tímhle článekem jsem určitě nechtěla obhajovat fracky, co držkují na rodiče, ve škole a jen si naříkají, protože mají pocit, že celý svět se proti nim spiknul, veskrz s tvým článekem souhlasím, jen jsem chtěla podotknout i jiný úhel pohledu... ;)

21 Nora Mong / The Blondivogue | Web | 6. srpna 2014 v 9:30 | Reagovat

Nikdy jsem si fyzicky neubližovala ani bych to nedokázala. ty na těle se zahojí, ovšem ty duševní a psychické nác mohou ovládat velý život!

22 steel32 | Web | 6. srpna 2014 v 10:20 | Reagovat

teď si mi připomněla jednu holku od nás z města :D
teď jí je nějak 14, všechno má "v píči", je nejvíc na dně, samý depky, střídá kluky po tejdnu (teda pokud nechodí s vícma najednou),chová se jak píča, hulí, nadává, na fb dává ty depresivní fotky a přesně - zažila toho nejvíc :D uaaa, vraždila bych :D
ale nepochopím proč se lidi řezou, je to  k ničemu -_-
samo, že vnitřní rány bolej nejvíc, asi proto, že se daj i skrýt a nevyléčej se tak snadno jako ty na kůži :/

23 Monii. | Web | 6. srpna 2014 v 11:30 | Reagovat

Nejlepší je, že právě ty lidi, kteří mají rakovinu jsou v rámci možností šťastní a na nic si nestěžujou. Absolutně nechápu, proč je teď takový 'trend' se řezat. Je to totální blbost.
Ale i ty lidi, který jsou vážně 'na dně', tak proč se řežou? Ani u těch to nechápu. Vždyť problémy jde řešit jinak... a mnohem lepší cestou.

24 Lady≈Claire | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 12:33 | Reagovat

Tyhle pipky taky nesnáším, naštěstí jsem s nimi nikdy nesetkala naživo, protože těch pár keců, co vídám na stránkách, mi opravdu stačí.
Já jsem tedy nikdy šrám na srdci neměla. Všechny si snažím držet od těla (teď pochopitelně myslím kluky, nejsem žádný emo-pozéro-pošuk, viz jistá hlavní postava z jisté stupidní knížky ehm-Stmívání-ehm). A ani žádný nechci. Ať klidně všichni kolem mluví o tom, že se bojím, že si ublížím, a další rádoby hlubokomyslný kecy, ani mě nehne.
S tvou mamkou je mi to líto. Moje se rozvedla, pořídila si díte s přítelem. Odstěhovala se do jinýho města, zařídila si tam práci. Já zůstala doma s cholerickou babičkou, se kterou se neustále hádáme (opravdu ošklivě hádáme, jednou mi řekla, že lituje, že se mnou moje máma nešla na potrat, viní mě z toho, že mám za otce svýho otce a podobně). Teď si mamka svého přítele bere. Ale jsem za ni moc ráda, tak nějak se všechno dalo do pořádku a za žádnou jinou mámu na světě bych ji nevyměnila. :)
Snad se to urovná i u vás :)

25 shadesoflight | 6. srpna 2014 v 12:59 | Reagovat

Jednou jsem to zkusila. Stačila mi jedna ostrá věc, abych si "vyryla" na ruku jeho jméno, tedy jenom začáteční písmeno. Nedokážu uvěřit, že to bylo v 16letech. Teď tam mám jizvu ve tvaru "L" a lituji toho. Teď mi je sice 17, ale vím, že to bylo před 8 měsíci, co jsem to udělala. Byla jsem zamilovaná a hloupá. Vlastně to bylo jenom zakoukání do jednoho kluka, kterého jsem poznala.Pak jsem poznala skutečného přítele, jenom přátelé a vím. Že k němu jsem opravdu něco cítila a bolelo mě, když mě opustil, ale už vím, že nemá cenu se kvůli tomu jakkoliv ničit, a pak se chovat hrozně. Bolí to, protože si vlastně každého "zamilujete", a pak to je těžký. Občas vidím na sociální síti ty statusy, jak se někdo cítí na dně, a pak o den později, že se cítí šťastně. Vždy se najde přece někdo, kdo je na tom o hodně hůř a potřebuje ohromnou pomoc a podporu. "Je to zkrátka jizva a šrám na srdci, který už tam zůstane napořád."

26 Ta "neviditelná" :) | Web | 6. srpna 2014 v 13:10 | Reagovat

jo přesně, taky miluju horory s duchama, nebo paranormálními jevy :D ách prostě, to je moje! :) Jo do Ria bych se taky chtěla jet podívat, líbí se mi ta animovaná pohádka RIO, jestli si viděla? :D jo Gamba je prostě užasnej, právě ho poslouchám! :)

27 Calistka | Web | 6. srpna 2014 v 13:26 | Reagovat

Nikdy jsem se nesebepoškozovala :D :)

A ano myslím, že jizvy na duši bolí více. Zažila jsem jistým stylem psychické týrání. :) Takže ano myslím si to. :)

28 Chiara | Web | 6. srpna 2014 v 14:23 | Reagovat

Je mi 13, nikdy jsem s nikým nechodila (možná tak takový ty školní lásky, ale ve 13 nepovažuji chození chozením), svůj život jsem odezdala koním a celkově zvířatům a mám se nejlíp. Holky z naší třídy hulí, chlubí se, že už to s někým dělaly, nabízí mi trávu, jsou to velké najivky. Párkrát jsem jimi byla podvedena, jsem nedůvěřivá k lidem a dělá mi problém někomu začít věřit. Jsou strašné "kamošky", dělají, jak mě mají rády a pak mě pomluví za zády, že jsem u koní a pak dělám do půlnoci úlohy - aha :'DDD. A pak že si nečistím zuby, o čemž vědí totální hovno (promiň za vyjádření), protože mám silnou sklovinu či co :/. To úplně "miluju".. Lemry..

Aussie šampony jsem ještě neozkoušela, ale nejsou zas tak drahý, když si to třeba srovnáš s Gliss kurem, tak Aussie je o nějakých 40,- dražší, ale lepší. Už dlouho o Aussie přemýšlím.
Co se týče toho náramku, napiš mi na můj blog tvou emailovou adresu a domluvíme se na tom náramku :). Pokud teda o něj ještě stále stojíš. A to, že je ti hloupé mi nic nedát, neřeš! Ok :D :)?

29 Anne | Web | 6. srpna 2014 v 14:24 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. Denně vidím tisíce slohovek o tom, jak jsou všichni na dně. Jizvy na srdci jsou ty nejhorší možné, kéž by se jim dalo předejít, ale nejde. Řezání je snad nekonečná kapitola, podle mě blbost.

30 Sarinka | Web | 6. srpna 2014 v 15:53 | Reagovat

Súhlasím s tebou. Myslím si, že by malo byť viac článkov na tento spôsob. Spomínané dievčatá si ani neuvedomujú svoju úbohosť.

31 *Shock | Web | 6. srpna 2014 v 17:28 | Reagovat

Omlouvám se že znovu otravuji, ale fotka která ti nešla otevřít už se ukazuje, je to divné pač mě se ukazovala normálně, ale teď už by to mělo jít 100%:)

32 Chiara | Web | 6. srpna 2014 v 19:42 | Reagovat

Odp. žvýkačky ty já ráda :D. Má to dobré účinky jako např. regenerace vlasů apod.? Určitě napiš recenzi ;).

P.S. poslala jsem ti email ohledně náramku ;).

33 cincina | Web | 6. srpna 2014 v 19:55 | Reagovat

No, máš pravdu, že lásky třináctiletých holek jsou takové ty povrchní lásky. Ale třeba já se zamilovala ve čtrnácti, a tu osobu miluju pořád. A to mi je už 18.
O sebepoškozování si myslím, že vím taky dost. Nejen, že znám lidi, kteří to dělají (a nedělají to pro pozérství)... ale i z vlastní zkušenosti:) Moc se mi to nechce rozebírat takhle v komentáři. Ale prostě... každý má svůj důvod, proč to dělával, nebo dělá.
To, že to dělají třináctileté pipiny, aby zamachrovaly, neznamená, že když to dělá někdo jiný, je taky hned pozér:) Snad víš, co jsem tím chtěla říct.
Taky mám svoje problémy, a snažím se to nedávat najevo, a moc je s lidmi neprobírám. Proč? Protože by se o mě mluvilo, a roznesly by se drby. Jako obvykle:)
Toť vše.

34 Lauralex | Web | 6. srpna 2014 v 20:14 | Reagovat

Nic proti, ale do druhýho nevidíš. Nikdo neví, proč to ty lidi dělaj a nemáme právo je soudit. A to vim z vlastní zkušenosti, ty lidi už pak někdy ani nevědí co.. Každej to cítí jinak, je to v hlavě. Taky nemám ráda ty třináctky, co to dělaj, aby byly kůl, či co, a vlastně to nechtěj, ale taky nemusej bejt všechny stejný.
Tohle téma je diskutabilní.

35 Kelíns | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 20:26 | Reagovat

Někteří lidi trpí nedostatkem pozornosti a musí si ho takhle léčit. Je to jejich věc.
Všichni máme nějaká trápení, ale myslím, že ta skutečná a největší si necháváme pro sebe.
Taky jsem se jednou zkusila pořezat. Byla jsem strašně naštvaná. Už jsem měla v ruce kružítko a chystala jsem se na to. :D Ale jsem srabík, takže z toho nic nebylo.

36 effie | Web | 6. srpna 2014 v 21:40 | Reagovat

Taky jsem se ve 13ti letech rezala, ale nebylo to kvuli klukovi apod. Umrel mi kamarad, se kterym jsem se bavila uz od plinek, vzdycky kdyz jsme jeli na Slovensko, tak byl prvni clovek, za kterym jsem sla, mohla jsem mu rict vsechno:-) Kdyz umrel, tak jsem byla celkem v pr***. Par tydnu po tom umrel deda, ktereho jsem z rodiny mela nejradeji:-( A aby to nebylo malo, tak umrelo jeste par lidi v rodine. Byla jsem jeste takova ta mala, blba holka, takze jsem si myslela, ze kdyz se podrezu, tak pujdu do nebe za nima. Jenze to skoncilo tak, ze me odvezli do nemocnice a potom jsem musela zacit brat antidepresiva. Kdybych to mohla vratit, tak to neudelam, protoze ty jizvy fakt nejsou krasny a lidi se na me divne divaji.
A nejvic nechapu ty 13ti lety pipky, ktery se riznou jen kvuli tomu, aby meli fotku. Pritom zadny problemy nemaji.

37 Holy | Web | 7. srpna 2014 v 3:30 | Reagovat

tyhle lidi znam..bohužel to nejsou  jen 13 lette holky ale někdy i ty 15-16 nepobrali vice rozumu..
ja jsem se rezala..nebo ne rezala ale ublizovala si fyzicky..nebylo to kvuli klukovi, ale kvuli psychickému teroru co jsem trpela ve skole..hnusny vzpominky ještě ted:) a ani to nebylo protože bych potřebovala odplavit bolest..prostě jsem se nenáviděla..
to s tvojí mamkou je mi líto..ale mas pravdu..jeji chyba..ani nevi jak uzanou ma dceru

38 Marjánka. | Web | 8. srpna 2014 v 12:37 | Reagovat

Nikde se nechlubím veřejně, že mám deprese a že dál nemůžu. To spíš jdu do školy a přetvařuju se a doma jsem jak mrtvá a brečím. Teda jako vzpomínám na to, co bylo dřív. A spíš jsem se s tím svěřovala pár lidem, ale ne z očí do očí, prostě jsem si s nimi jen psala. Potřebovala jsem to někomu říct.

Ano, ubližovala jsem si. Ale ne žiletkou, jehlou na šití jsem se ,,škrábala'' do předloktí z vnitřní strany. Někdy tak, že to zmizelo do druhého dne, někdy zase tak, že tam byli u strupy pár dní. Akorát teď mi zbyly dvě jizvy z doby, kdy jsem málem přišla o bejvalýho, prostě to chtěl ukončit. Kdybych věděla, že to stejně dopadne katastrofálně a že to je ten největší kretén pod sluncem, tak se na to vykašlu už na začátku. :D
A teď už si neubližuji. Maximálně mlátím pěstí do zdi, zaryju si nehty do kůže a nebo se kousnu. Já vim, divný, blbost, ale furt lepší než nějaký řezání. I když mám Lukáše, deprese mi jen tak nezmizí a většinou je probouzím v sobě sama, takže se za to pak nesnášim. :D
Jestli jizvy na srdci a na duši bolí víc než ty na těle... Velká jizva na břiše po operaci určitě bolí dost. :D :D
Určitě ty ,,vnitřní'' jizvy bolí víc, protože nejdou vyléčit a nedá se na to, co nám je způsobilo, zapomenout. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama