Srpen 2014

Žárlivost.

23. srpna 2014 v 14:29 | Sodomagor. |  articles by alphabet
jealousy/celos

Proč vlastně žárlíme? Protože se bojíme, že toho druhého ztratíme, jelikož ho milujeme víc než sami sebe? A nebo je to kvůli tomu, že máme nízké sebevědomí a vidíme konkurenci v každé druhé holce?
Nemyslím si, že žárlivost je vyloženě špatná věc. Podle mě je to důkaz toho, že toho druhého milujete a zkrátka máte strach, že si najde někoho lepšího. Je to naprosto normální věc, ale má to i své hranice. Pronásledovat přítele na každém rohu, v horším případě mu vlézt do telefonu a nebo si číst jeho zprávy na facebooku je blbost a ztratíte tím akorát jeho důvěru. A důvěra je jak já říkám, ve vztahu strašně důležitá a podstatná věc. Proč by jste jinak byli s člověkem, kterému nevěříte nic?

Troufám si říct, že mě díky žárlivosti skončil vztah, který trval tři roky. Byli jsme oba moc žárlivý. Já nesměla zdravit kamarády a ani se podívat na cizího kluka, natož abych si napsala s kamarádem pár zpráv. A zdálo se mi to vůči mě nefér, tak jsem to "zakázala" i jemu. Nechtěla jsem dělat ze sebe krávu jediná. Až později jsem si začala uvědomovat, že to byla chyba, protože jsme to nechali zajít moc daleko. Bylo jasné, že takový vztah nemá cenu. Omrzelo nás to každý den vidět jen nás dva a s nikým jiným se nebavit. On si potřeboval dokázat, že ještě holky o něj stojí a má šanci, tak mi začal lhát. Říkal mi, jak jde s kamarády na pivo, přitom flirtoval v baru s holkama a myslel si, že na to nepříjdu.
Dělali jsme si naschvály. Náš vztah byla taková bitva, dá se říct. Kdo koho víc naštve a kdo víc zaskóruje. Zní to asi směšně, ale je to smutná realita. Na začátku prázdnin jsme se rozešli. A já začala cítit neuvěřitelnou volnost. Kamarádky mě vytáhly na diskotéku. Když jsem byla s ním, nikdy jsem se takhle bavit nemohla, bylo mi fakt fajn. Peťa mi celkem i snížil sebevědomí. A já si jen řekla, že mě žádnej jinej chtít nebude, protože jsem jen blbá holka a zbyl na mě tento zoufalec. Ale jak jsme se byli bavit na tom Vranově, potkala jsem spoustu nových lidí (kluků), a pro ně jsem nebyla jen nějaká hloupá holka s nízkým sebevědomím. Brali mě úplně jinak a to se mi líbilo. Tu noc jsem si užila a budu na ni vzpomínat jen v tom nejlepším.

Juno | via Tumblr

Mrzí mě, že ten vztah skončil. Žárlivost je normální, ale musí mít hranice. Nenechte si kecat do toho, s kým se můžete a nemůžete bavit. Nezakazujte si navzájem kamarády, nelezte si do mobilu a ani na Facebook. To je to nejhorší, co můžete udělat. Kdo s čistým svědomím může říct, že nikdy ve vztahu neflirtoval s někým jiným? Ať už někde venku, tak třeba právě na tom Facebooku? A věřte mi, že tolik šťastně zamilovaných párů by skončilo, kdyby znali navzájem svá hesla.

Ale znám jeden velmi výstižný citát.

Pokud se tvá holka líbí jiným klukům, není důvod žárlit. Měla na výběr a vybrala si tebe!
Pokud se tvůj kluk líbí jiné holce, prostě jdi, a rozkopej tý krávě držku! ( :D )

Co vy a žárlivost?


Dvě školačky ubily kladivem dva psy.

21. srpna 2014 v 23:17 | Sodomagor. |  news
Musela jsem se k tomuhle prostě vyjádřit. Někdo o tomto slyšel nebo četl, někdo ne. Napíšu vám co se stalo.

Patnáctileté holky Regina a Kristína z Palárikova ubily brutálně dva psy, a svým činem se pyšně chlubily na facebooku. "Že ten čokl nechtěl zkapat, ten druhý byl po dvou ranách K.O," tohle napsala Kristína.



Directions Rubine - recenze

20. srpna 2014 v 17:49 | Sodomagor. |  review
Zdravím vás po delší době.
Na začátek se chci omluvit, že jsem se pár dní neozvala, ale řekneme si to narovinu - na blog jsem neměla čas a ani náladu. A nechtěla jsem tu psát články plné nesmyslů, tak jsem radši nenapsala nic.

V dnešním článku se dozvíte něco o mém experimentu s vlasy. Abych pravdu řekla, ještě se divím, že vůbec nějaké mám. Vystřídala jsem snad všechny barvy na vlasy, skoro pořád žehlím, fénuju apod. Ale na první pohled zničené nejsou, řekla bych. Nemohla jsem se dočkat, až mi konečně dojde moje objednávka. A vy u toho mého potěšení budete semnou! Tak se na to kouknem.


DAY 6 - Homosexuálové

16. srpna 2014 v 2:27 | Sodomagor.
love is love - Understand

Homosexualita není žádná choroba, jak si většina lidí myslí. A už vůbec to není problém společnosti. Homosexuály neodsuzuju, jsou to naprosto normální lidi, jako my ostatní. Naopak odsuzuju ty, kteří jim nadávají a ponižují je. Nikdy nepochopím ty, kteří se jim smějí. Je to každého soukromá věc, kdo se nám líbí, s kým chcem spát a trávit volné chvilky, popřípadě život. Oni se třeba můžou smát nám, že jak můžeme vůbec existovat a žít s opačný pohlavím. Možná si i myslím, že v homosexuálních vztazích není tolik hádek a hlavně nevěr. A podle mě mají i hezčí vztahy, vzhledem k tomu, že si rozumí ve více věcech. Třeba ženy - kosmetika, nákupy a muži dejme tomu sport.
Obdivuju ty, kteří se za to nestydí, přiznat to veřejně - ať už ve škole, v práci tak i v rodině. A nenutí se na sílu do vztahu s opačným pohlavím, jen aby se neřeklo. Musí to být těžké pro ně to přiznat. Tatínek si přál početnou rodinku, aby si syn dovedl domů nějakou pěknou babu, ale místo toho si přivede kluka. Ze začátku to ti rodiče můžou příjmout špatně, ale později se stanou jejich oporou. Ale taky to tak být nemusí, existuje spousta případů, kdy rodiče nedokázali příjmout orientaci svého dítěte.

Já osobně jsem si vždycky přála mít kamaráda gaye. Podle mě to musí být super, řekne ti věci narovinu, všechno s tebou probere. Ti kluci jsou mnohem víc citlivější Závidím holkám, které takového kamaráda mají. Chtěla bych hlavně promluvit k některým lidem, aby si uvědomili, že na homosexualitě nic není. Jsou to NORMÁLNÍ lidské bytosti, kteří dýchají stejný vzduch jako my, taky mají city a zranitelná místa, jako heterosexuálové. Jediný rozdíl je orientace. Oni musí bojovat se srovnáváním se s tím, že jsou odlišní a špatní lidé jim to ještě dělají těžší tím, že jim ubližují, ať slovně nebo fyzicky. Hrdě klidně tady napíšu, že mi lesbičky a gayové nevadí a už vůbec se mi nehnusí. Abych se přiznala, častěji koukám na lesbický porno, než na to normální ( ups, a je to venku :D ).

cute lesbian couple | Tumblr

Ale s jednou věcí musím nesouhlasit. A to je ta, že nejsem moc pro to, aby si adoptovali dítě. Ano, chápu, že i oni mají právo žít spokojený život s dětmi. Ale musí si uvědomit, že dnešní lidi a děti ve škole jsou strašně zlí, a budou se jim smát. Takhle to na základních školách bývá. Malé, nevyspělé děti šikanují ostatní. Ať už kvůli vzhledu, povaze, orientaci a nebo tomu, jaké máš rodiče ( homosexuály ). Nedokážete si představit, co to pro to dítě musí být, jaké bude zažívat peklo. Podle mě to děcko by bylo chudák. Ale tohle není chyba právě homosexuality, ale dnešní společnosti, která není schopna vychovat děti k toleranci k určitým "odlišnostem".

Pokud si tento článek čte nějaká lesbička či gay, ale bojí se to říct, tak se nebojte. Nestyďte se za to, kdo jste. Buďte na to hrdý. Vždy se najdou lidi, kteří vás budou chtít srazit na dno, ublížit vám a ponížit. Ale nesmíte dovolit, aby vás na to dno dostali. Musíte ukázat, že jste silný a jste rádi, že jste se narodili takhle. Jsme lidi, ježiši. Proč by jsme se měli odsuzovat kvůli orientaci? Vždyť mezi zvířaty je to naprosto normální, ne? Proč by tomu tak nemohlo být i u lidí.


Jaký je váš názor na homosexuály?


DAY 5 - Moje fotka, když jsem byla malá

15. srpna 2014 v 10:59 | Sodomagor.
Na tento den jsem se netěšila, protože jsem nikdy na tomto blogu nechtěla zveřejnit svou fotku. Ne, že bych se za sebe styděla, to zase ne. Ale chtěla jsem zůstat v anonymitě a v žádném případě bych nechtěla, aby mě díky fotkám našli moji známí a četli si můj blog. Byl by to pro mě veliký zásah do soukromí. Na druhou stranu si myslím, že podle fotky když jsem byla malej satan ( :D ) mě nikdo snad nepozná.

Přemýšlela jsem, jakou fotku vám sem dám. Jestli když jsem byla mimino, nebo už větší. Vlastně díky tomuto článku jsem otevřela po několika letech moje album s fotkama. Budu upřímná, ukápla mi u toho slza. Protože na těch fotkách jsem byla ještě s mámou, tvářila se tam, že se o mě docela i zajímá a má mě ráda. Ale ona je dobrá herečka, to mám nejspíš po ní. Je to už dlouho, co se na mě vykašlala, ale bolí mě to pořád, a vy kteří čtete moje články to určitě víte. Teď není schopná ani přijít a zeptat se mě, jestli něco nepotřebuju do školy. Musím platit školné, zdravotní průkaz, průkazku na bus, je toho strašně moc. Ale jí je to ukradený. Vždyť jsem její dítě, měla by se zajímat a alespoň občas se zeptat, jak se mám, ne? ( ikdyž by to nebylo upřímný, aspoň jednou by mi vykouzlila úsměv na tváři ). Je smutný, že nás dvě spojují už jen vzpomínky a fotky z albumu.

Tak jo, to jsem já. Váš SODOMAGOR ( :D ). Tady jsem akorát byla v nemocnici, protože jsem měla zápal plic. Takovej prcek malej jsem byla, a vyrostlo ze mě to, co jsem teď.



Koukáte občas na svoje fotky z albumu, když jste byli malí?


DAY 4 - Co by jsi na sobě změnila?

13. srpna 2014 v 23:49 | Sodomagor.

(100+) Tumblr

LENOST

- Bohužel. Je to jedna z mých nejhorších vlastností (?). Dřív jsem taková nebyla, byla jsem akční a nebyla potřeba mě k něčemu dokopávat nebo dokonce nutit. Ale poslední dobou je tomu naopak. Nic se mi nechce dělat, řekla jsem si stokrát "dneska si konečně zacvičím" a zase jsem to odložila na zítra. A slavné "zítra" zná asi každá z nás. Pokud někdo víte nějaké rady, typy, zkrátka cokoliv, co by mi pomohlo lenost přemoct, klidně piště do komentářů, budu vděčná :D. Potřebuju motivaci jako sůl.

POSTAVA

- A tento bod se vyvíjí od toho prvního. Jelikož jsem líná zvednout prdel a jít si sem tam zacvičit, nemůžu se divit, že vypadám tak, jak vypadám. Neříkám, že jsem nějak tlustá, to zas ne. Ale neuškodilo by mi shodit tak 5 kg.

PESIMISMUS

- Všechno vidím moc černě. Potřebovala bych, aby mi někdo půjčil pastelky, abych si svůj černobílý svět trošku vymalovala. Víte, já jsem taková nikdy nebyla. Bývala jsem veselá holka se smyslem pro humor a sršil ze mě optimismus. To ty věci, které se mi staly mě změnily. Bolest mění lidi. Vždy vše vidím jen v tom nejhorším úhlu pohledu a na ničem nevidím to dobré.

NÁLADOVOST

- Jsem extrémně náladová. Ale to jste ještě nezažili. Já jsem schopná z úžasné nálady přepnout, a být naštvaná za nic. Je to semnou kolikrát k nevydržení a divím se, že lidi, se kterýma trávím volný čas mě někdy prostě neodstřelí někam na měsíc. A jsem člověk, který se nechá snadno rozrušit, většinou mě hodně věcí dokáže vykolejit, tak se kvůli všemu naštvu. Klasickej cholerik.


Ale víte co? Nikdo není a nebude dokonalý. Každý člověk má nějaké chyby, za které se stydí. A co je umění? Z těch chyb si vytvořit přednosti. Né vždy je to lehké, ale jde to. Člověk by se měl naučit mít sám sebe rád, ať už je jakýkoliv. A pokud je nespokojený s něčím, co může změnit, např. postava, tak směle do toho. I já se jednou k tomu dokopu a budu mít postavičku jak lusk :D. Jednou. Mějte se rádi, za to jaký jste. Každý jeden člověk z nás je originál, tak si toho važte. Nikdy se nesrovnávejte s ostatními, to je to nejhorší, co můžete udělat. Zaměřte se na sebe. Na své přednosti a nedostatky a kašlete na tu holku od vedle, co má prsa trojky, pevný zadek a stehna bez známek celulitidy. I ta podle vás "dokonalá" holka má nějaké chyby, ale umí je dost dobře maskovat. A na závěr - všichni povinně úsměv! :)

Smile



Změnili by jste na sobě něco? Máte se rádi?


DAY 3 - Můj názor na nevěru

13. srpna 2014 v 2:06 | Sodomagor.
:(

Je nevěra jen chtíč po nedostupném a touha po něčem zakázaném? Je to obyčejná lidská vlastnost nebo chvilkové poblouznění?

Proč člověk, který není ve vztahu spokojený, se nesnaží situaci nějakým způsobem změnit, ale radši uteče od toho všeho pryč a v nejhorším případě skončí v posteli u někoho cizího. Je ale pravda, že v mnoha případech se vztah v krizi nacházet nemusí, je to jen touha po dobrodružství a útěk od stereotypu. Odejít z domu se slovy "miluju tě, ale mám nějaké vyřizování, uvidíme se ráno" a přitom strávit noc u jiné slečny je jednodušší, než si přiznat, že vztah se řítí ke dnu a je nefunkční. Podvádí každý. Podvádíme své kamarády, podvádíme ve škole, podvádíme rodiče, ale podvod ve vztahu je ten nejobtížněji odpustitelný. Rozbitá sklenička se už nedá slepit. Člověk, který už jednou ve vztahu podvedl, podvede zase, bohužel.
Nevěra je špatná, ale jak se říká - co oči nevidí, to srdce nebolí. Je to smutné, ale je to tak. Pokud člověk není ve vztahu šťastný, tak ať se jednoduše rozejde. Ublíží tomu druhému rozhodně míň, než kdyby se dozvěděl, že ho podvádíš.
Já bych nikdy nevěru neodpustila. Klidně bych toho člověka mohla milovat sebevíc, nedokázala bych to. Když bych s tím člověkem zůstala, nejspíš bych mu to pořád při každé hádce předhazovala, jak se znám. Ztratila by se důvěra a už bych mu nevěřila tolik jako dřív. A není důvěra, není i vztah. Nesnesla bych pocit, že ještě dva dny předtím se dotýkal nějaké jiné holky a spal sní. Říkal ji ty všechny krásný slova, co by říkal mě. Je to hnus. Nezvládla bych to, a obdivuju ženský, který jsou schopni odpustit.
V nejhorším případě na co bych se zmohla je to, že bych si tu mařku našla a rozflákala bych jí hubu. To je taky jedna z možností.
Ještě jsem nevěrná žádnému klukovi nebyla a nehodlám to měnit. Nejsem žádná holka na jednu noc. A jestli kluk podvedl někdy mě? Ne tak doslova, nebyla to úplně nevěra, ale hrála v tom roli jiná. Vztah je jen pro dva, bylo by fajn, kdyby se někteří naučili počítat.


Jak vnímate nevěru? Byl vám někdy někdo nevěrný, nebo byli jste nevěrní vy sami?


DAY 2 - První kluk kterého jsem milovala a první polibek

12. srpna 2014 v 14:29 | Sodomagor.
Aww!

( Pamatujete si tento film? Patřil mezi moje nejoblíbenější v dětství. Jmenuje se to Moje první láska. )

Na to si pamatuju víc než dobře. Lukáš. Byla to taková dětská láska, kterou zažil snad každý člověk. Ten přihlouplý úsměv na tváři, když jsem ho viděla. Motýlky v břiše pokaždé, jen jsem byla s ním. Seznámili jsme se na facebooku. Jednoho dne mi z ničeho nic prostě napsal, jestli nezajdeme ven. Neměla jsem důvod nesouhlasit, tak jsme si dali sraz a vyrazili jsme. Styděla jsem se, protože jsem vlastně ani nevěděla jak vypadá a skoro jsem ho neznala. Po dvou týdnech jsme spolu začali chodit, vydrželo nám to půl roku, když nepočítám dny, kdy jsme spolu nebyli, protože byl v pasťáku. Ano, byl hodně problémovej. Bydlel jen s mámou, protože se jeho rodiče rozvedli, a on ji dělal samé hnusné věci. Byl naprosto nezvladatelný, tak ho každý rok poslala na 3 měsíce do pasťáku. Začli jsme spolu vlastně chodit v létě. Měli jsme naprosto suprovou partu. Moje bývalá nejlepší kamarádka Monča, já, Lukáš a Tomáš. Měla jsem je všechny ráda a to léto bylo jedno z mých nejhezčích, protože na něj mám nezapomenutelné zážitky. Později Monča a Tomáš začali spolu chodit taky, takže jsme byli taková čtyřka. Jenže nikdy nedělá dobrotu takové každodenní chozené ven s partou. Celé se to zvrtlo a "můj" Lukáš se zamiloval do té kamarádky Monči, a semnou se rozešel. V tu dobu jsem měla poprvé zlomené srdce a byl to pro mě naprosto neznámý pocit, tak strašně to bolelo. Možná by mi to bylo i jedno, ale byli jsme spolu na ten věk celkem dlouho. Teď kolem sebe projdem a ani se nepozdravíme. Ale musím uznat, že se z něho vyklubal fakt moc pěknej kluk.

(100+) Tumblr

Co se týče prvního polibku, ten byl taky s ním. To si pamatuju, že jsem byla venku s mojí sestřenicí a dalšíma kamarádama, a oni do nás pořád hustili, ať si dáme konečně pořádnou pusu! Bylo mi trapně, fakt hodně. Všichni šli před nás dopředu a Lukáš za mnou přišel, usmál se na mě a já už pochopila, že tohle asi bude můj první polibek. Srdce mi bušilo jako o závod. A jaký to teda bylo? Nechutný, hnusný a mokrý! Strčil mi jazyk až někam do krku a strašně u toho slintal, bylo mi z toho fakt blbě :D.

Ale jo, nikdy na něj nezapomenu. Byla to moje první láska. Je to los který nevyhrává, ale navždy si pamatuješ jeho číslo. Ráda na to léto vzpomínám, i když už jsem o hodně starší, a od té doby uplynulo několit let, tak pořád to budu řadit mezi mé nejlepší vzpomínky.


Pamatujete si na vaši první lásku a první polibek? Jaké to bylo?


DAY 1 - Dopis pro někoho, kdo ti ublížil

11. srpna 2014 v 2:26 | Sodomagor.
Elizabeth Grant | via Facebook

Tak co? Jsi už snad spokojenej? Takhle jsi to přeci chtěl, nebo ne? Vidět mě na dně, bez náznaku sil se odrazit zpátky na nohy.

Všechno jsi posral, do posledního detailu. Jsi druhej největší debil na světě. Proč druhej? Protože jsi takovej debil, že by jsi ani to první místo nevyhrál. Nedokážeš si ani v nejmenším představit jak moc tě nenávidím. Zničil jsi mi život. Všechno, co jsme si plánovali se rozplynulo a vzniklo z toho obyčejný klišé. Tvoje lži, jak si na mě uděláš čas mě vážně mrzí. Místo toho aby jsi byl semnou a užívali jsme si, je ti přednější hospoda a chlast. Dáváš za to vinu mě, že jen díky mě chlastáš, aby jsi přišel na jiné myšlenky. Prý potřebuješ čas. Na co ho jako potřebuješ? Měl jsi čas dva měsíce, co jsme spolu nebyly. To pro tebe bylo tak málo? Nechceš, abych viděla jen tebe a mě. Ale nemám a neměla jsem jinou možnost, když jsi mě ve všem omezoval. Byla jsem ve škole a za den mi přišlo od tebe několik smsek a v každé bylo " a hlavně se nebav s klukama! " , tak kdo potom z koho dělal debila? Vyčítáš mi, že se chovám jako malý děcko, já svým způsoběm ještě děcko jsem ale. Nevím co jsi ode mě očekával, že se budu chovat jak nějaká 25 letá slečna, když nejsem?
Chtěl jsi, ať změním svoje chování. Promiň, ale já jiná už nebudu a ani nechci být. Budu se pořád urážet za blbosti, budu náladová, občas i protivná a ano, někdy i žárlivá. Proč bych se měla měnit? Radši budu s frajerem, kterej mě bude brát takovou jaká jsem i s mýma chybama a nebude mě chtít změnit. Ty jsi se snad kvůli mě změnil? Nějak jsem si toho nevšimla.
Nepochopím, že tě miluju a nenávidím zároveň. Kousek mého srdce mi říká, že tě pořád miluju a potřebuju tě k tomu, abych mohla být šťastná. Ale hlava mi říká "nebuď blbá, oli! dala jsi mu tolik šancí a všechny posral, proč by tomu teď mělo být jinak? kašli na toho blbce, máš na lepšího! " Bohužel jsem naivní a řídím se srdcem. Stala se ze mě úplná troska. Chtěla jsem si užít prázdniny. Tohle měli být naše prázdniny, které jsme měli užít, proflákat, propít a protancovat spolu! Místo toho sedím celý dva měsíce doma na prdeli, cpu se nějakýma tučnýma sračkama, brečím a pořád myslím na tebe. Neumím zapomenout na ty 3 roky. A možná ani nechci. Ale víš co? Já jsem taková naivní kráva, že bych byla schopná ti všechno odpustit a být zase s tebou. Chápeš to, ty idiote? Takhle já tě miluju. Kdyby jsi to všechno neposral, tak jsme spolu šťastní a plníme si spolu naše plány a sny!!! Ničíš mě. Každá další myšlenka na tebe mě zevnitř zabíjí a trhá na malé kousky. Ale já se jednoho dne postavím na nohy a budu silná jak nikdy dřív a s úsměvem na tváři řeknu " jo, milovala jsem ho, kdysi dávno" Nemůžu se k tobě vrátit. A zkus mi ještě jednou zamotat hlavu, a srát se mi do života, protože se chci naučit žít bez tebe. I když tě miluju, tak tě vlastně nenávidím.
Říkali jsme si, že SPOLU všechno zvládnem, tohle jsme nezvádli. Game over.


Jak by vypadal váš dopis pro člověka, který vám ublížil?


13 days challenge

10. srpna 2014 v 16:29 | Sodomagor.
Writing . Journaling . 📜

Rozhodla jsem se, že zase udělám nějaký projekt na mém blogu. Tenhle jsem si nějak sestavila sama. Snad vás témata budou bavit :).

DAY 7 - Přemýšlela jsem někdy o sebevraždě?
DAY 8 - Alkohol a drogy
DAY 9 - Největší chyba, kterou jsem kdy udělala
DAY 10 - Dva obrázky, který teď vystihují můj život
DAY 11 - Něco, na co myslím, když se řekne: "Co když.."
DAY 12 - Píseň, kterou si pustíš při dobré náladě a kterou naopak při smutné a proč?
DAY 13 - Oblíbené blogy