5. den - Moje dětství

6. července 2014 v 17:08 | Sodomagor.
Na začátek bych chtěla jen poznamenat, že nechci patřit k té většině, která si píše slohovky o svém životě a stěžují si, jak moc těžký mají život. Tohle téma patří k projektu, takže ho vynechat nemůžu a ani nechci. Bude pro mě hodně těžké psát tyhle řádky, ale pustím se do toho. Pokud to někoho nezajímá, nenutím vás to číst.

Untitled

Bohužel moje máma nebyla zrovna žena, která by měla štěstí na chlapy. Vždycky si našla nějakého hajzla, který byl alkoholik, fetoval a nebo byl agresivní. Jedním z nich byl i můj "táta", který v našem městě je proslaven jako největší fetka. Většinou by si děti měli ze svého dětství odnášet jen to nejlepší a mít pěkné vzpomínky, ale já jsem vyjímkou. Je to divné, ale celkem živě si pamatuju některé věci, které se stali. Já, malé děcko bez rozumu, nevěděla jsem co se děje. Ale do dnes si pamatuju ten pláč z máminýho pokoje. Vešla jsem do vnitř, a viděla jsem, jak "táta" mámu bil, ale úplně hrozným způsobem, když další den byla v nemocnici. V hlavě se mi jen zobrazuje to, že jsem byla za ní na návštěvě a viděla jak je na kapačkách. Bohužel to mlácení nezůstalo jen u mojí mámy, ale pokračovalo i ke mě. Vím, že mi táta dělal naschvály. Třeba když mi napouštěl vanu, tak dal schválně tu nejvřelejší vodu a hned mě do ní strčil. I když jsem řvala a brečela, jeho to nezajímalo.
Po čase se ukázalo, že máma snad jednou za život dostala rozum a utekli jsme od něj do azylového domu pro matky v nouzi. Tam jsme zůstali. Nevím a nepamatuju si moc co bylo dál a jak dlouho jsme tam byli. Později jsem šla bydlet k mojí babičce a dědovi, a to mi změnilo život. Babička s dědou mě vychovávali od malička a za to jsem vděčná a strašně moc šťastná. S nikým jiným bych neměla lepší život než s nimi. I když jsem jim zrovna ten vděk neoplácela nejlepším způsobem, přes to všechno je miluju. Později matka utekla od táty a šla bydlet za mnou ke svým rodičům. Všechno bylo docela v pohodě, měla práci a docela se o mě zajímala. Ale do té doby, než si opět nenašla chlapa, a aby toho nebylo málo, tak ženatýho. Růžové brejle na očích mámu tak očarovaly, že se po 3 měsícíh k němu nastěhovala a mě bohužel vzala taky. Neměla jsem k ní naprosto žádný vztah, byla pro mě úplně cizí člověk. Po nocích jsem brečela a chtěla jsem se vrátit zpět k dědovi a babičce domů, kde mi bylo nejlíp. Vždy jsem jim volala potajmu a doufala, že si pro mě přijedou. Matka na to přišla, a zabavila mi telefon a nemohla jsem se s babičkou a dědou nadále stýkat. To, že mě máma nechala uprostřed noci samotnou bylo na denním pořádku. A to jen kvůli tomu, že se svým ženáčem pohádala a šla si užít někam do baru. Já se klepala na posteli, protože mi bylo nějakých 7 let? A bála jsem se být sama doma. V noci.
Ale láska netrvala věčně a co se dalo čekat, ženáč si užil a vrátil se zpátky ke své ženě. Máma byla na dně a začala pít a celkem často. Úplně mě přehlížela. Klidně celý den nevařila a já byla celý den hlady. Byly to ty nejhorší chvilky v mém životě. Jednou jsem si ale vynutila a vyřvala, že chci zpátky domů - k dědovi a babičce, a konec jsem šla. Bylo mi s nimi krásně. Po 9 měsícíh, přesně na moje narozky se ozvala moje matka, že má pro mě dárek. Dlouho jsem ji neviděla, tak jsem měla docela radost, že se konečně o mě jednou v životě začala zajímat. Ale to byl jen jeden veliký omyl. Oznámila mi, že si našla dalšího chlapa a s ním čeká děcko, takže budu mít sourozence. V tu chvíli jsem si přála jediný - utéct někam pryč daleko. Byla jsem malá holka, brala jsem to těžce. Moje matka mě nevychovala a kašlala na mě, a udělala si další dítě? Tolik nocí jsem kvůli tomu probrečela.
A od té doby byl konec. Někdy za čas se stavila k nám na kafe, ale nikdy ji nenapadlo se zeptat jak mi je, co potřebuju, nebo nějaké finanční věci do školy. Nic. Byla jsem ji volná jako vzduch. Jednou když u nás opět byla, jsem ji to všechno řekla. Jak tohle mohla dopustit, vykašlat se na své dítě a udělat si další. Řekla jsem ji, že se na mě vykašlala a že mě to bolí. Že i já jsem její dcera a že by tu pro mě měla být. A ona? Začla po mě řvát a říkat mi, že pro ni nejsem dcera, že pro ni nic neznamenám. A v tu chvíli se ve mě něco zlomilo, takové to pouto mezi matkou a dcerou. Nedovedete si ani v nejmenším představit jak to strašně bolelo. Ale ne tak, když se třeba říznete nožem při krájením. Protože ta rána se zahojí a bude to dobrý. Tohle ale bolí jinak, je to šrám a jizva na srdci a na duší, a to se nedá nijak vyléčit. Zůstane to tam napořád. Nejsou na to žádné léky.

Utekla jsem z domu. Potřebovala jsem ten nápor rozdejchat a vstřebat. K večeru jsem přišla domů a matka tam pořád byla. Klekla si předemnou na kolena a začala se mi omlouvat. Byla jsem k ní chladná, bylo mi to už jedno.

Pin by Stephanie Gahm on Dreamy Home LIfe | Pinterest

Ale i přes tu všehnu bolest mi chybí matka a otec. Neměla jsem štěstí na rodiče, bohužel. Ale rodinu si nevybíráme. Tak moc to bolí, když jsem nikdy neměla možnost říct "tati, mám tě ráda" anebo "mami, miluju tě!" Teď jsem už starší, a po tak dlouhé době se mi matka ozvala. Ne, že by za mnou přišla, ale vyhledala si mě na facebooku a začala mi psát, jak mě moc miluje a že jsem její krev. Ale na tohle je už pozdě. Měla si to rozmyslet dřív, než mi zničila celé dětství. Jak mě může milovat, když jsem pro ni skoro cizí člověk? Sice mě porodila, v papírech je napsáno, že je moje matka, ale to je jediný co nás spojuje. Nic víc.
Ona si žije svůj život a má svý děcko a mě z něj odepsala.
Vy, co si stěžuje na rodiče, jak jsou blbý a dementní jen skrz to, že vám nekoupili to co chcete, a nebo vás nepustili někam na diskotéku, tak se vzpamatujte. Protože nikdy nevíte, co by ostatní dali za to, aby měli rodiče, alespoň jednoho z nich. Klidně bych omezila diskotéky, chlast, kouření, jen proto, abych zažila mateřskou lásku. Aby mě máma milovala tak, jak má máma svoje dítě milovat....

Soooo cute^_^

Jaké jste měli dětství vy? Vzpomínate na něj rádi?

 


Komentáře

1 Sabí | Web | 6. července 2014 v 17:30 | Reagovat

pane bože...
jako přečetla sem to jedním dechem.
i já měla těžké dětství tím,že mi umřel táta, my neměli peníze, lítali jsme po sociálkách,atd..
ale tohle? tohle bych fakt nechtěla zažít.
měla si horší dětství než já.. o dost.
to.. jako..
už bych to "mamce" neodpustila.
tohle co ti udělala to je fakt vrchol.
tyvole..
fakt...
nevim co vic napsat.
snad jen,že je dobře, že ted si (nebo nejsi? ted nevim) u té babičky a u dědy :3 a to je fajn..

2 Tess | Web | 6. července 2014 v 20:10 | Reagovat

Fuuu ty kráso, né že by tvoje matka neměla štěstí na chlapy - jakože to je fakt ale podle toho jak píšeš ona to v té hlavě s prominutím taky v pořádku neměla. Alespoň že si tu lásku našla u prarodičů, moje kamarádka u nich žije taky, podobný trošku případ akorát že její matka si naflágala víc děcek a rpo ni jako nejstarší prý nebyl místo. A upřímně, na tvém místě bych si s matkou asi ani nedopisovala potom všem, v tom jsem celkem dost chladná v takových věcech.

Jinak můžu být fakt ráda za svoji rodinu i když bych mého tatu někdy střelila do hlavy.

3 Olja:) | Web | 6. července 2014 v 20:11 | Reagovat

Ou .. tak tímhle článkem si mi úplně vyrazila dech. Vzpomínám si na svoje já před 3 roky,kdy jsem měla tu nejhorší pubertu a hádala se s mámou každý den a nadávala na ní. Teď už je to díkybože pryč a při tomhle jsem si vážně uvědomila jaké mám štěstí,že mám oba rodiče kteří se o mě zajímají. Je mi to líto .. vím že lítosti už si asi slyšela dost a nepomáhá to,ale jsem opravdu naštvaná,že existují an světě takovýhle lidi,kteří se dokážou vykašlat na vlastní dítě. Opravdu to nechápu. A obdivuju tebe,že i přes tohle všechno z tebe určitě vyrostla supr holka která si užívá života :) držím ti palce do budoucna aby jsi to všechno zvládala a aby jsi jednou svým dětem vynahradila to,co tvý rodiče neudělali pro tebe.

4 Foxie | E-mail | Web | 6. července 2014 v 20:12 | Reagovat

Přesně když čtu tohle, stydím se za to, že mám něco proti výchově mých rodičů. Sice to dost přehání, ale stále jsem na tom dobře... Je to strašný, že nemůže každý vyrůstat v krásné představě o dokonalé rodině. Aspoň, že tu pro tebe byli babička a dědeček.

5 Victoria | Web | 6. července 2014 v 20:38 | Reagovat

Keď som toto čítala, mala som slzičky v očiach.. :( A som rada, že mám svojich rodičov..A je mi ťa veľmi ľúto :(

6 PauliNe | Web | 6. července 2014 v 20:44 | Reagovat

:O mám slzy v očích :(

7 Impossible♥ || allys-cook.blog.cz | Web | 6. července 2014 v 20:53 | Reagovat

ty se líbí všem, proč? o_O přečtu si to zítra. )=

8 Kubi | Web | 6. července 2014 v 21:30 | Reagovat

Tak tohle je vážně strašný, měla jsi opravdu, opravdu těžké a hrozné dětství!:( Vůbec ti to nezávidím a je mi to líto, ale vím, že už to nejde změnit a hlavně, že ses s tím nejspíš naučila žít:) Já měla dětství naštěstí super... Sice se můj otec na mě taky vykašlal, ale mamku mám boží a rozhodně to nemám jako ty.. cHUDÁČKU:/

9 Snílek | Web | 6. července 2014 v 21:42 | Reagovat

Je mi líto toho, čím sis musela projít. Z takovýhle rodičů je mi upřímně zle. Je pravda, že můj táta taky nebyl nic moc, ale nikdy to nezašlo do takovýhle extrémů.

10 Ronnie. | Web | 6. července 2014 v 22:10 | Reagovat

Po přečtení mám chuť jít za mamkou a říct jí jak moc ji miluju.
Jsem naučená milovat svoji celou rodinu, nechápu osoby, které si rodičů neváží, nerozumím tomu. Ty jsi výjimka, a jak už tady všichni psali, je to strašný. Držím ti palce, protože to prostě musí být neskutečně těžký.

11 BB :) | Web | 7. července 2014 v 9:28 | Reagovat

Ale ty máš rodičov ... babku a dedka ... vychovali ťa, platia ti veci a dávajú ti všetku svoju lásku ^^ Mama - otec a babka - dedko v jednom ;) Čo sa týka tvojej biologickej matky ... myslím že to jej správanie spósobili jej "bývalí" a rozhodne to nemá v hlave v poriadku. Keď ti povedala, to čo povedala ... možno bola zúfala. Ja neviem, ale ja by som jej odpustila ... samozrejne tak že ostanem so starymi rodičmi. Každy raz môžr zlyhať, ale na to je odpustenie. Aj keď sama viem ake to je zložite niekedy :)

12 Ter. | Web | 7. července 2014 v 10:58 | Reagovat

Tohle je tedy opravdu něco.
Napsala bych k tomu něco víc, ale je mi jasné, že slova nejsou podstatná, určitě ne v tomhle případě. Nic s myslí a povahou lidí neudělají, vždycky to tam bude.
Aspoň že máš babičku a dědu, i když chápu, že rodiče úplně nenahradí. Jsi silná.

13 Monii. | Web | 7. července 2014 v 11:20 | Reagovat

Tak to je silný. Měl by si to přečíst každej. Je mi tě líto...
Neskutečně si vážim svých rodičů, který jsou normální a mají mě rádi, stejně jako já je.
Obdivuju lidi, jako jsi ty. Vážně máš můj obdiv.

14 Pavli* | Web | 7. července 2014 v 11:26 | Reagovat

pekný blog

15 steel32 | Web | 7. července 2014 v 11:43 | Reagovat

:O páni, tak to je celkem perda.
doufám, že se ti to celý vynahradí do zbytku života a hlavně, že si tu mateřskou lásku užiješ se svejma vlastníma dětma! :)
já se vůbec nemůžu srovnávat, já měla šťastný dětství :( :D

16 Pauline Sparrow | E-mail | Web | 7. července 2014 v 11:46 | Reagovat

Upřímně ? Málem jsem u toho brečela a to jako že já u ničeho moc nebrečím. Tohle je opravdu dost silnej příběh a moc mě mrzí (i když vím že o lítost pravděpodobně nestojíš) to co jsi musela prožít. A souhlasím s Monii, tohle by měl číst každej kdo utíká z domu jenom kvůli tomu že mu rodiče něco nekoupili. Díky bohu za takový hodný lidi jako je tvá babička a tvůj děda.

17 Avis | Web | 7. července 2014 v 12:35 | Reagovat

Silný. Hodně silný. Moc mě mrzí, že sis tohle všechno musela zažít a vytrpět. Jak píšeš, rodinu si nevybíráme, bohužel. Aspoň můžeš být u babičky a dědy, kde je ti očividně nejlíp. Je strašné, když se vlastní matka otočí ke svému dítěti zády.

Otec mojí mamky od nich odešel, když jí byl rok. Zůstala jen s mámou, která si našla dalšího chlapa, mamka ho nere jako vlastního tátu, protože se k ní choval vždycky dobře, s láskou a to i přesto, že to nebyla jeho krev. Když mamka dospěla a měla nás její máma jí začala nenávidět, vyčítala ji všechno možné a prostě to bylo strašné. Už 5 let jsme babičku neviděli.

Táta má stejný příběh. Nikdy jsem nepoznala své pravé dědy, mám jen jednu babičku se kterou se stýkám. Mrzí mě to.

Každopádně sis toho vytrpěla už dost a není fér, když malé dítě trpí. To co udělala tvoje máma bylo odporný, nedivím se, že si se tak zachovala. Asi bych udělala to stejné.

Do budoucího života ti přeji jen to nejlepší, protože ty si to zasloužíš. :)

18 ~*~Janii~*~ | Web | 7. července 2014 v 13:06 | Reagovat

máš můj velký obdiv ! bud silná a drž se ! :)

19 lolyle | Web | 7. července 2014 v 13:35 | Reagovat

Nebudu ti psát, jak je tenhle článek smutný, protože to asi slyšet nechceš. Nikdo by to nechtěl slyšet, je to přece tvůj život. Sepsalas to krásně. Život není fér. Nikdy nebyl a nikdy nebude. Musíš mít opravdu silnou osobnost, žes to zvládla ;). Hodně štěstí ;).

20 Clary-Clair | Web | 7. července 2014 v 13:54 | Reagovat

Já tě obdivuju. Jde vidět že seš silná.
Uděala bych to samé co ty. Pořád nechápu jak to tvoje máma mohla udělat..

21 | soreia | creyativite | E-mail | Web | 7. července 2014 v 14:01 | Reagovat

Krásne si to napísala.. Tento článok by mal byť ukážkou pre všetkých čo sa z nejakých hlúpych dôvodov hádajú s rodičmi a robia sa frajermi pred kamošmi, že nemamjú radi svojich rodičov.
Ja som mala pekné detstvo a som za to rada. Mala som prakticky všetko čo som chcela. Nehanbím sa pred nikým priznať, že milujem svojich rodičov.
Veľa šťastia do ďalšieho života. :)

22 Naty | E-mail | Web | 8. července 2014 v 16:40 | Reagovat

Smutný článok, ktorý si ale veľmi pekne napísala. Musela si to mať naozaj ťažké. Prežila som si niečim podobným. Môj otec bol alkoholik, ale našťastie nikdy mňa ani mamu nezbil, ale aj tak to nebola prechádzka ružovým sadom, ale som vďačná, že mám aspoň dobrý vzťah s mamou. Si silné dievča. Drž sa :)

23 Natálie | Web | 8. července 2014 v 17:19 | Reagovat

:'( To je mi líto :( Doufám, že už Ti nikdy nikdo neublíží... :')

24 darthnellr | Web | 8. července 2014 v 17:53 | Reagovat

Jako upřímně jsem docela vyděšená. Myslela jsem si, jak jsem měla složité dětství, jelikož v mých 2 letech máma tátu nechala a můj otec se o mě vůbec nezajímal, ale ty, to je něco jiného. Buď svá. Měj babičku a dědu.. A to, že si před tebe klekne a omluví se ti není dostatečné po tom, co ti řekne.. Hodně štěstí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama