2. den - Čeho se bojím?

2. července 2014 v 16:19 | Sodomagor.
Je blbost svěřovat se tu, čeho se bojím. Protože lidi jsou svině, a rádi to použijí proti tobě. Ale na druhou stranu mě tu nikdo nezná, a neví kdo jsem. Tak proč ne?

Black and white

TMA
Tohle je můj největší strach. Mám ho už od dětství. Nikdy bych večer nešla třeba lesem. Nechápu lidi, kterým tohle nedělá ani sebemenší problém. Já mám strach jít jen se psem, když je venku tma. Protože doma mám stejného strašpytla jako jsem já, a jen se venku pohne stín, tak se bojí. A samozřejmě já s ním. Jaký pán, takový pes :D

Nightmare

PAVOUCI
Také trauma z dětství. Můj fotr měl doma tarantuli. Velikou, chlupatou. BRRR! A když jsem byla malá a vzbudila jsem se uprostřed noci, ta hnusná tarantule si pěkně lezla nad mojí hlavou na zdi. Od té doby nemůžu pavouky vůbec vystát. Třeba i když mám v pokoji malou johanu, tak se rozbrečím a volám o pomoc! :D Jsem pako.

courage

VÝŠKY
Hehe. Ale extrémně se bojím výšek. Klidně můžu stát metr nad zemí a už mám závrať.

Google Afbeeldingen resultaat voor http://burgundygirl.files.wordpress.com/2012/07/picture-003.jpg

LIDI
Bohužel. Trpím sociální fobií. Mám strach z lidí. No, ne strach jako takový, ale nejsem ráda ve společnosti. A když už, tak jedině s lidmi, které dobře znám. Pokud se tam objeví člověk, kterého jsem viděla jen párkrát a neznáme se, tak jsem nervózní a není mi dobře. Tahle "nemoc" se u mě rozvinula v posledním roce. Nevím proč a ani z jakého důvodu. Vždy jsem byla veselá holka, která měla ráda společnost. Ale to se z neznámého důvodu změnilo. S tím souvisí i to, že nerada mluvím na veřejnosti. Mám totiž všechny druhy trémy najednou! Zrudnu, chce se mi zvracet, začnou se mi klepat ruce, nohy i hlas, obvykle začnu koktat a zapomenu, co jsem chtěla říct, v horším případě neřeknu nic, potom se mi začne klepat i pusa, nedokážu to popsat, jak to vypadá. Zkrátka když máte tik v oku (nevím, proč mě napadlo zrovna tohle), tak to stejné mám akorát v okolí pusy.

ZOMBIES AND MORE

KREV
Nesnáším krev! Ať už se jedná o moji krev nebo někoho jiného. FUJ! Nedokázala bych někomu dělat odběry krve nebo operovat na sále. Vždy když něco podobného spojeného s krví uvidím, mám takový divný tlak v nohách, nevím k čemu to přirovnat. Je to hodně zvláštní, a nikdy se mi to neděje, jen když vidím krev.

Past, present, future

BUDOUCNOST
Bojím se toho, co bude. Nejhorší na tom je, že vlastně ani nevím co. Teď právě skončila jedna moje etapa života - základní škola. A jdu na střední. Kde absolutně nevím, co mě čeká. Nevím, co budu mít za učitele, jaký budu mít kolektiv a jestli mě mezi sebe vezmou. Protože jak jsem psala nahoře, nerada se seznamuju, protože to neumím. Mám strach, že na toho člověka udělám nějaký špatný dojem a hned mě odsoudí, proto se před lidma které neznám chovám úplně jinak než před blízkýma.

Love me

ZRÁTA
Nechci ztratit mé blízké. Tím myslím mého přítele, s kterým jsem 3 roky. Je to nejlepší člověk, který mě potkal a nadevšechno na světě ho miluju. I když to mezi náma není zrovna dvakrát dobré a máme krizi, tak je to nejdůležitější člověk v mém životě. Chci aby tu semnou napořád zůstala moje babička a děda. Nepoznala jsem lepší lidi, než jsou oni dva. Je to moje rodina, na kterou nedám dopustit. Přála bych si, aby tu semnou zůstali, ale bohužel to nejde. Samozřejmě nechci přijít i o mé přátele, kteří mě drží nad vodou. Ty pravé přátele bych dokázala zpočítat na prstech jedné ruky. A nechci ztratit mého miláčka - Bennyho. Za 2 měsíce bude mít rok. Je to sice takovej můj blbounek, ale je to ten nejlepší pes.

Čeho se bojíte vy?

 


Komentáře

1 mujmaly-tajnysvet | Web | 2. července 2014 v 17:25 | Reagovat

Pavouků těch malých ne, ale těch velkých...

2 Calistka | Web | 2. července 2014 v 17:28 | Reagovat

Děkuji za doporučení, můžu se zeptat na jakou barvu se barvíš? :) Černá, blond nebo jiná? :)

A buď v klidu, já sama mám hroznou panickou hrůzu z hadů a bohužel i žížal, jak to po dešti všechno vyleze mám celkem problém vyjít z domu. Lidé jsou mrchy a proto to raději už nahlas neříkám :)

3 Calistka | Web | 2. července 2014 v 17:34 | Reagovat

Aha tak to jo :) Černou jsem taky měla, potom jsem to nechala odrůst a flákla na to taky červenou, teď jsem se dostala k platinové blond, u mě jde dokonale vidět, jak se mění styly a vkus :)

4 Calistka | Web | 2. července 2014 v 17:41 | Reagovat

Hrozně dlouho právě, nosila jsem klobouček :D Fakt, štvalo mě to a nesnášela jsem to, tak jsem si koupila černý, rockový klobouček, který mě vystihoval a nosila ho takže doporučuji :D a trvalo to fakt pekelně dlouho, už bych do toho nešla :( ale u té blond je to asi bohužel podobné :( :D Každopádně chápu tvou situaci a přeji hodně štěstí :) fakt je to peklo :)

5 Verouš | Web | 2. července 2014 v 17:49 | Reagovat

Taky mám strach z lidí. Přesně tak, jak to popisuješ, tak to mám i já. Začalo ti nejspíš intenzivněji u mě v loňským roku. To bylo možná tím, že jsem musela opustit základku a nastoupit na střední školu, kde jsem nikoho neznala. Opravdu to bylo pro mě hrůza, ale nakonec jsem to zvládla a jsem za to ráda. :) I když toto mívám taky, když se mi líbí nějaký kluk a stydím se s ním někam jít.

6 Ilyya Lay | Web | 2. července 2014 v 17:57 | Reagovat

S tím blogem to jsme na tom stejně. Taky mi žádný moc dlouho nevydržel :D.
Fakt? Tak to mi je přítele líto, doufám že to bude fajn. Moc dobře tohle znám, můj přítel zase jezdí v autě jako blázen takže taky čekám kdy za ním budu dojíždět do nemocnice. Kluci.. :/
Jinak hele já taky nejedu nikam k móři ani do jinejch koutů republiky. Taky strávím prázdniny prakticky doma. Takže nejsi sama ;) :D
S těmi pavouky s tebou naprosto souhlasím. Ti malí který dokážu zamáčknout prstem ty mi nevadí ale johany a ty další taky nesnáším. Má to prostě až moc nožiček!

7 Barush | Web | 2. července 2014 v 18:15 | Reagovat

Já taky z tmy a celkově z hmyzu (velkýho) :) Z výšek taky, jsem jenom trochu víc nahoře a hned se mi klepou nohy a úplně si představuju, jak to se mnou spadne :33
S tou ztrátou to mám napůl, spíš mě to jenom .. prostě nevim jak bych to řekla ! Ale vyloženě strach nemam :))

8 sunny-sum | E-mail | Web | 2. července 2014 v 19:33 | Reagovat

V niektorých fobiach som sa tiež videla , ale najväčšiu mám asi zo smrti a samoty . Nieedy som mala strach z psov , ale ten už mám našťastie za sebou :)

9 Lucy | Web | 2. července 2014 v 20:55 | Reagovat

Nebojím sa krvi, nebojím sa tmy, nebojím sa výšok, nebojím sa chytiť do ruky mŕtvu jaštericu alebo živú žabu, pavúky vždy vraždím ja, lebo ostatní vreštia jak malí. Naopak, bojím sa smrti, utopenia, samoty, nenaplnených snov a toho, že nikdy nenájdem niekoho, kto ma úplne pochopí ( to sa týka všetkých druhov vzťahov) a  okrem toho tu psy a osy. Raz mi jedna vliezla do batohu, keď som dala ruku na batoh, tak ma poštípala a keď som otvorila batoh tam bola tá osa a úplne zreteľne som ju videla a odvtedy... už sa oháňam menej, pretože som zhodnotila, že vyzerám pri tom ako debil ale stále tá spomienka tam je. A čo sa týka psov, pred mesiacom ma jeden pohrýzol a síce mám psov stále rada, keď nejaký začne za bránou vrčať a podobne tak si opäť spomeniem na to uhryznutie.

10 Adéla | Web | 2. července 2014 v 21:14 | Reagovat

Také nesnáším krev, pavouky a některé lidi :)

11 D. | Web | 2. července 2014 v 22:07 | Reagovat

Taky se bojím tmy, fakt hrozně moc!Neusnu bez světla, musím mít nachystanou televizi nebo notebook, dál se bojím ticha což souvisí s tím prvním, notas nebo tv musím mít ke spaní hrozně nahlas...jinak jsem z toho fakt na prášky:-D:-/ z pavouku mám děsnou fobii, je jedno jestli má milimetr, i tak mám totální záchvaty
a ztráty přítele se taky hrozně bojím, jsme spolu 4 a půl roku a přijít o něj by bylo snad to nejbolestivější!a samozřejmě ztráty maminky, vím, že to jednou přijde, ale snažím se na to nemyslet...a taky se hodně bojím smrti, už od mala mě to trápí...závidím lidem, kteří to berou jako součást života a jsou s tím smíření, já se s tím nikdy nesmířím...

12 justagirlsthing | Web | 2. července 2014 v 22:31 | Reagovat

Tak já se teda bojím pavouků, to je jediné, co mi z tvého článku dělá problém. třeba krev mi nevadí vůbec, právě proto chci být chirurg. Výšky mi taktéž nevadí, miluju výški. Možná mám taky trochu problém s lidma. nerada se seznamuju a nedokážu mluvit před více lidmi. Mám trému, ale postupně se to zlepšuje. Čeho se ale hodně bojím a je to pěkně blbá fóbie, jsou bouřky. Bohužel ne jen v lehkém stádiu, ale v celkem těžkém. Občas se sama sobě směju, jak můžu být tak blbá. :D

13 sarush ef | Web | 3. července 2014 v 1:31 | Reagovat

Z tohohle mám strach jen z lidí. Občas.

14 artworldmisalkaa | Web | 3. července 2014 v 8:55 | Reagovat

Pavouci jsou nejhorší:X.

15 Michaela | Web | 3. července 2014 v 9:02 | Reagovat

Ahojky,
přívěšek stojí pár korun, ovšem teď ještě jestli dorazí. :D
Každopádně přikládám odkaz:
http://www.ebay.com/itm/Metal-Silver-Harry-Potter-Magic-Deathly-Hallows-Necklace-Pendant-For-Collection-/390771605246?pt=AU_FashionJewellery&hash=item5afbcd7efe

16 Ronnie Sparks | E-mail | Web | 3. července 2014 v 9:08 | Reagovat

Je pravda, že jsou lidi svině :-(
já se bojím jenom té ztráty, jsem s přítelem dva roky a už vidím, že se ke mě chová uplně jinak. Nechci ho ztratit.

17 Makki | Web | 3. července 2014 v 9:48 | Reagovat

Krásný blog! A teď k článku máme hodně podobných fobií. Tma - aaaaa taky nechápu lidi co se vůbec nebojí. Pavouci- Můj bratranec měl taky tarantuli a vždycky mě s ní strašil. Výšky - Nesnáším výšky vždycky mám chuť omdlít. Krev - Té se zas tak moc nebojím ale taky bych nemohla nikoho operovat. Budoucnost - Ano co bude potom co když se něco stane můžu s tím něco udělat? Ztráta - To ho se moc bojím jelikož moje krsná mama (to je po slovensky protože nevím jak se to řekne česky) To znamená že kdyby moji rodiče umřeli tak půjdu žít ke své tetě na Slovensko... Všechno máme stejný až na ty lidi. Ale docela hodně toho máme společného ve strachu.

18 Sabí | Web | 3. července 2014 v 10:38 | Reagovat

BOJÍM SE VŠEHO, CO TY.
kromě teda výšek,miluju kolotoče atd..
fakt fakt máme vše úplně stejně:)❤

19 dominikaprotivova | Web | 3. července 2014 v 13:06 | Reagovat

Teda ty máš strachů! :D Já se asi nejvíc bojim sama sebe. Jednou se zabiju,ať už úmysleně nebo ne :D

20 Miss.Hill | Web | 3. července 2014 v 13:32 | Reagovat

Ty obrázky jsou deprimující :D Budoucnosti se bojím taky i ztráty. I pavouků ale malincí mi nevadí. :)

21 Rezzy | Web | 3. července 2014 v 15:00 | Reagovat

Ty jedna :D Před spaním jsem si četla tvůj článek (velice zajímavý) a pak se mi zdálo o tom, že mi teče krev z nosu a rodiče musí volat sanitku :D Krev teda taky nemusím... a ztráty, budoucnosti, lidí, to se taky někdy bojím... a třeba ještě toho, že já nebo někdo z mého okolí vážně onemocní...

22 Beddy | E-mail | Web | 4. července 2014 v 16:35 | Reagovat

Já se bojím pavouků a jsemna tom stejně jako ty taky vidim johanu a ječim..A ztráta to je snad to nejhorší co může člověka potkat dále se bojím hadů,brouků a takovýhle věcí

23 Tajemná Temnota | E-mail | Web | 12. července 2014 v 1:16 | Reagovat

Je odvážné přiznat, čeho se člověk bojí.
Já krev miluju, jenom odběr krve nesnáším, protože je mi z toho špatně xD. A tmu mám taky ráda, strašně dobře se mi po tmě odpočívá a myslí.
Já se bojím pichlavých věcí, žen a ještě hromady dalšího xD.

24 saorisse | Web | 4. srpna 2014 v 20:44 | Reagovat

LIDI a ZTRÁTA... to sedí i na mě...mám obojí odmalička...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama