1. den - Duchové a nadpřirozeno

1. července 2014 v 14:59 | Sodomagor.

Na tohle téma jsem se moc těšila, protože mám k tomu moc věcí, které chci říct.
Na duchy věřím a věřím na všechno, co je s nimi spojené. Paradox je ale to, že s těchto věcí mám hodně velký respekt. Nikdy bych duchy jen tak pro "zábavu" nevyvolávala. Když jsem byla menší, tak jsem s mýma kamarádkama na mé narozeniny duchy vyvolávala. A bylo to hodně hnusný. Už si nepamatuju, koho jsme přesně vyvolávali, ale jak jsme skončili, měla jsem na zádech červené rýhy, které moc pálily. Nedokážu si vysvětlit, proč se to stalo a z jakého důvodu se mi to na zádech objevilo. Odřela jsem se snad někde, nebo to bylo něco jiného?

Už se mě hodně lidí ptalo, jestli si myslím, že duchové uvízly v našem světě a nemají se jak dostat pryč. Ano, určitě na tom něco pravdy bude. Obecně se říká, že duchové se zjevují, když po nás něco chtějí a nebo cítí nějakou naší slabost, myslím tím třeba nemoc, nebo psychické problémy, které nás trápí. Na "zdravé" lidi prý nemůžou. Mám nějaké zkušenosti, co se týče duchů. A celkově se o tohle téma hodně zajímám. Čtu všelijaké články, knihy a koukám i na dokumenty. Možná zním a připadám vám jako blázen, ale je to tak. Pokud by tohle někoho zajímalo a chtěl by se něco konkrétně dozvědět, klidně mi napište na ask, který mám nahoře v popisku, a já vám ráda odpovím.
Začalo to všechno v dětství, když jsem byla malá holka. Narodila jsem se do neúplné rodiny a můj den byl jeden stres za druhým. Možná se to všechno začalo dít právě díky tomuto. Když jsem byla ve třetí třídě, tak se to začínalo všechno projevovat. Ty hnusné noční můry, sny o smrti a vraždách. Ono se to možná nezdá tak hrozné, ale pro 8 letou holku to bylo něco nepopsatelného. Vždy jsem se bála usínat a spala jsem pokaždé s rozsvícenou lampičkou. Vlastně se bojím usínat i do dnes. Říká se, že zvířat a děti jsou náchylnější, co se týče paranormálního světa a jeho jevů. Děti nejsou zkažení a vidí a vnímají jiné věci než my ostatní.


Asi před dvouma rokama, se mi stala jedna věc, na kterou nikdy nezapomenu. Spala jsem, ale měla jsem najednou hrozné nutkání otevřít oči. Ale nešlo to, prostě jsem je nemohla otevřít. Jak jsem byla rozespalá, nevěnovala jsem tomu pozornost a proste jsem spala dál. Byla jsem v takovém polospánku, a po chvilce jsem ucítila, jak se mě něco chladného dotýká. Strašně jsem se lekla, rozbušilo se mi srdce a v rychlosti jsem si sedla na postel. Dveře od pokoje byly zavřené, okno taky a i přes to se hýbala záclona. Vyběhla jsem z pokoje k babičce, a spala jsem do rána s ní. Bylo to něco neuvěřitelného a nedokážu si vysvětlit, co to mělo znamenat.
Mám mladší sestru, které je 5 let. Někdy k nám jezdí odpoledne s mámou. Jednou jsem byla na počítači a ona byla semnou v pokoji. Odběhla jsem si do kuchyně, vrátila jsem se a ona si tam s někým povídala. U mě v pokoji! Došla jsem k ní, a ptala jsem se, s kým si povídá? Řekla mi, že se svým kamarádem. Tak jsem tomu radši nevěnovala pozornost a dělala si věci do školy. Po chvíli za mnou přišla ubrečená, že ji ten kamarád nadává a říká ji, že je blbá. Zeptala jsem se ji, kde ten kamarád je? A ukázala v mém pokoji na stranu, kde mám já postel. Docela jsem měla strach, bylo to divné. Ale zase se říká, že malé děti si vytváří takové imaginární kamarády, když mají nedostatek těch reálných.
Když jsem doma, mám pořád divný pocit. Jen vyjdu ven a je mi fajn, ale doma je mi úzko. Někdy si připadám jak blázen. Mám z toho strach, ale jak se říká - živí se to naší negativní energií. Takže čím víc na to budu myslet a užírat se tím, tím víc se mi toho bude dít. Takže se snažím nad to nějakým způsobem povznést. Ale strachu z usínání a ze tmy se už asi nikdy nezbavím.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s duchy? A věříte na ně?

 


Komentáře

1 Lucy | Web | 1. července 2014 v 15:38 | Reagovat

wau.. o duchoch a nadprirodzených veciach som toho čítala už mnoho ale predsa sa asi nikdy nedozvieme čo za tým je a prečo sa to deje. Verím na tieto veci, pretože keď to tvrdí veľa ľudí z rôznych časových úsekov a sveta, jednoducho na tom niečo musí byť. Asi sa to nebude diať len tak, nie? Ja sama s duchmi žiadnu skúsenosť nemám a na jednej strane som aj tomu rada. Pretože poznám chvíle keď strachy  bežného života dostávajú človeka do kolien a tie nadprirodzené dokážu toho ešte viac.
Mimochodom, ďakujem za úplne prvý komentár na blogu :-) také maličkosti potešia :-) páči sa mi veľmi, ako si sa charakteristikovala... je dobré vidieť že sa nájde ešte niekto, kto nie je výplod tohto modreného sveta so swagom a "krásnymi" zápästiami...

2 irima | Web | 1. července 2014 v 15:46 | Reagovat

Taky věřím v nadpřirozeno a pár takových nevysvětlitelných věcí se mi stalo. Nejhorší asi bylo, když jsem usínala a najednou jsem uslyšela cizí hlas. Jak jsem otevřela oči, uviděla jsem holčičku celou v černém. Od té doby až do teď mi musí v pokoji svítit alespoň malý světýlko, jinak nejsem schopná usnout.
O tomhle se docela bojím mluvit, protože si říkám, že budu za blázna. Trochu mě utěšuje, že nejsem sama se zvláštními historkami. :D

3 girly-stuff | Web | 1. července 2014 v 16:45 | Reagovat

Nejsi sama neboj, taky mám pár takových příběhů :)

4 adele-d | Web | 1. července 2014 v 18:03 | Reagovat

Mě se staly dvě věci spojené s mým dědou, který umřel před 2 rokama a nejspíš se o to taky podělím(i když se mi to špatně píše) a napíšu to také na blog.

Na duhy VĚŘÍM.
Taky k nim mám vytvořený určitý respekt, ale po pravdě jsem je před rokem vyvolávala s kamarádkama na soustředění..Nic se díky bohu nestalo, ale vím, že by i mohlo.
...Měli jsme štěstí.

Jak jsem si to četla, běhal mi mráz po zádech.

5 'hanina. | idgafos.blog.cz | Web | 1. července 2014 v 19:39 | Reagovat

páni, úplně mne mrazí. počínaje těma zádama, konče imaginárním kamarádem, nebo tou nocí.. brrrr. vlastně nevím, jestli věřím, nebo ne, každopádně se toho dost bojím. naštěstí nemám takovou zkušenost.. ale páni, docela máš můj obdiv, protože mně stačí paranormal activity, abych nespala a ty sis ještě zažila něco, jako vyvolávání duchů.. a pak to ostatní.

6 Silwr | 1. července 2014 v 21:49 | Reagovat

no já na ně docela věřím někdy semi stáva že vidím nějakou holku ve vokně a má děsivé oči a dívá se na mě.

7 yukishyme | Web | 1. července 2014 v 22:46 | Reagovat

No, s duchama jako takovýma abych byla upřímná a ten koment za něco stál a nebyl prosycen lží, zkušenost nemám. A pokud ano, tak jsem ji asi z mysli vytěsnila, jsem totiž docela srab. Ale co se týče toho, jestli v ně věřím? a proč vlastně ne? vždyť, pokud na světě může existovat něco tak zajímavého, jako je člověk proč by nemohl i duch? (nehledě na to, že duchy beru jako duše a každý z nás ji v sobě má, ne?) nemám sice žádný důkazy, že něco jako nadpřirozeno existuje a důkazy který jsou můžou být podvrh stejně tak jako pravda. No, každopádně když opomenu to zda v ně věřím nebo ne, myslím si, že jsme moc omezení na to, abychom tomu porozuměli. Není to tak, že máme spoustu otázek a žádný odpovědi, jsme k nim jen slepí a to je máme třeba přímo před očima.

8 steel32 | Web | 2. července 2014 v 12:34 | Reagovat

nechápu ty debily co duchu vyvolávaj pro zábavu -_-
sem ráda, že existujou takový lidi jako ty, že si z nadpřirozených věcí neutahujou a furt řikaj jak na to nevěřej a že sou hustý a nebojej se.
ale mám stejnej pocit u nás doma. když sem byla malá a byla sem sama doma, musela sem jít aspoň na zahradu, protože  sem měla pocit, že prostě v tom domě semnou někdo je, pozoruje mě a něco po mě chce (tak jo, ten pocit mám do teď).
ale teda to co se stalo s tvojí sestrou..to bych balila kufry a nikdy víc v to pokoji nespala! :DD

9 Elly | Web | 2. července 2014 v 12:46 | Reagovat

Já na duchy věřím! Nikdy bych je nevyvolávala a ani jsem se nikdy takových akcí neúčastnila, i když jsem již několikrát byla pozvaná. Vždycky mi nadávají, že jsem strašpytel, ale já mám svou hlavu, něco jsem o tomhle četla a nepotřebuju, aby mě duchové pronásledovali a další :D

10 Sabí | Web | 2. července 2014 v 12:51 | Reagovat

já se takových článku bojím:(
mám k tomu totiž totální respekt!

11 justagirlsthing | Web | 2. července 2014 v 13:40 | Reagovat

Nejsi jediná, taky mě tohle celkem zajímá a ráda si čtu o nějakých věcěch co se někdy dávno staly a nevysvětlily se a tak. Nevím pro, ale zajímá mě to. Jinak zážitky máš teda strašné, já naštěstí mám jeden a s tím jsem si jistá,že to byla pouhá halucinace. Jinak jsem nikdy nic nezažila. Možná,že jen bydlíš v blbém baráku, často totož čtu,že duchové a podobné potvory se usazují v nějakých barácích kde se něco stalo.. ale tak, to jsou jenom takové ty býchorky :))) Jinak nehledáš SB? :) kdyžtak napiš ;)

12 D. | Web | 2. července 2014 v 14:32 | Reagovat

taky na duchy a vše s tím spojené věřím a taky k tomu mám respekt, nikdy bych je nevyvolávala!jednou jsem spala u kamarádky a ta mě k tomu vyloženě nutila, já ji prostě řekla že ne ať se vzpamatuje, hrozně si z toho dělala srandu, začala všechno chystat a já to prostě neunesla, tak jsem se o půlnoci sbalila a zdrhla domů!...a tos tvou sestrou mě docela vyděsilo....bráchovi se stalo něco podobného..má epilepsii a když dostane záchvat, tak je prostě jakoby mimo a na mamku začal říkat pořád věty stylo kdo to je a proč tady jsou....a pořád čuměl do blba, no měla jsem dost...nemůžu spát po tmě, chystám si televizi na spaní, protože jinak bych neusla...musím mít nějaké světlo, když jdu někde v noci, rozsvítím si snad všude a všechno...

13 Pita | Web | 2. července 2014 v 15:01 | Reagovat

Hodně povedený článek!:)
Na duchy věřím... Jednou jsem šla z pokoje do obýváku a koutkem oka jsem někoho viděla v kuchyni. dojdu za mamkou, která seděla na pohovce. tak jí říkám: ,, co taťka dělá v kuchyni?" a mamka mi odpověděla, že není doma, že je u babičky. Když jsem byla menší měla jsem docela ráda tmu. chodila jsem do koupelny jen s malou baterkou. a jednou jsem viděla v koupelně u babičky (bydlíme v rodinném domě, babička s dědou v přízemí a my v patře) nějaký stín. Od té doby se tmy docela bojím a nerada chodím dolů do koupelny.
Co se týče úzkosti. asi před půl rokem (?) jsem seděla na pohovce v pokoji a zničeho nic jsem se rozbrečela. Prostě nějaká ta energie.
Včera u mě spala kamarádka a třikrát se nám zapnula televize v kuchyni, i když jsme ji vypnuly.  Ale snažím se to moc nevnímat, protože se hroozně bojím všeho:D

- k článku na mém blogu: přeju ti hodně štěstí, ať se ti na škole líbí a ať se i nadále scházíte:) my měli domluvený sraz a neuskutečnil se.. Určitě velkou výhodou je, že začínáš od znova. Ale skok ze základky na střední je velký. A já doufám, že když jsem si trochu navykla, že druhák pro mě bude jednodušší.

14 jaktoleti | E-mail | Web | 8. července 2014 v 15:15 | Reagovat

Zajímavý článek a věřím ti to, protože i mě se stalo něco podivného. Věřím na duchy a na jakékoliv nadpřirozeno

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama