Červenec 2014

Babička.

31. července 2014 v 13:09 | Sodomagor. |  articles by alphabet
Untitled

Poslední dobou se mi čím dál víc zdá to, že si většina přestala vážit svých rodin. Nějaký vděk a láska jsou cizí slova. A když rodiče nepustí své děcko na diskotéku, tak je samozřejmost, že za zády s kamarády ty rodiče pomluví jak nejvíc může, a v tu chvíli to budou ti nejhorší rodiče na světě. Ale když dostávají od nich peníze, aby si mohli kupovat věci, který jsou pro ně důležité, tak jsou rodiče skvělí?
Neříkám, že já jsem svatá a nechybuju. Bohužel chybuju, ale to je lidské. Kolikrát jsem doma řekla tak hnusné věci, že mě to kolikrát mrzí do teď. Abych to upřesnila a věděli jste o čem píšu, tak já nežiju s rodiči, jako skoro každý, ale bydlím s babičkou a dědou. A nedokážete si představit, jak jsem za to vděčná.

Nebyla to matka, která v noci nespala kvůli mě, protože jsem byla mimino a pořád jsem něco chtěla, byla to babička.
Nebyla to matka, která zažila moji první lásku, pubertu, zlomené srdce, deprese, problémy, byla to opět babička.

A tohle jsou takové ty nejdůležitější věci, které moje matka propásla. A ty se už zpět vrátit nedají, víte? Ona se to teď "snaží"(to říká ona, ale nějak to nevidím) napravit, ale to už je pozdě, mami. Zachvíli jsem dospělá a ty nejlepší roky v mém životě jsi prošvihla. Nikdy ti nebudu plakat na rameni skrz první lásku, která nevyšla, nikdy nebudeš znát moje problémy, které jsem zažila, nikdy už nezažiješ ty moje deprese, při kterých jsem se chtěla zabít. A to nejhorší na tom je, že tě to ani trošku nemrzí, "mami". A co mě na tomhle štve ještě víc je to, že jsme si tak zatraceně podobné. Ve všem. Přes vzhled, chování a povahu. Jsme jedna jako druhá, ale přitom jsme každá jiná.

Jsem šťastná za to, že mě babička s dědou vychovali, i když to semnou neměli lehký a pořád nemají, i když jsem je milionkrát zklamala, ale i přes to jsem dědův mazánek. Nebýt jich, tak nevím, kde bych teď skončila. Díky těm dvoum žiju a mám střechu nad hlavou, a za to jsem vděčná. Nejvíc na světě je miluju. Kdybych musela, tak klidně za ně položím život, ano, tak moc je miluju. A hrají v mém životě velmi důležitou roli.

Untitled

K mým narozeninám, které mám za 3 měsíce si přeju tetování. Pro někoho je to hnusný, a budou si o mě říkat, že jsem vylezla z kriminálu. Ale mě je to fuk. Chci na předloktí datum narození babičky a dědy. Chci napořád mít jak v srdci, tak i na těle památku na dva nejúžasnější a nejlepší lidi na světě.

Jaký máte vztah s babičkou a celkově s prarodiči vy?


Význam jména.

29. července 2014 v 17:09 | Sodomagor. |  articles by alphabet
...


Už mi pár lidí psalo jak tady, tak na asku, jak se vlastně jmenuju. Od jisté doby si moc chráním své soukromí, takže nerada zveřejňuju informace o sobě. Ale jméno snad toho tolik na mě nevyzradí, nebo jo?
Zajímalo by mě, na jaké jméno by jste mě vy tipovali. Lucka, Andrea, Veronika, Nikola? Ne.
Mám hodně neobvyklé jméno. Když jsem byla menší, dělalo si spousta lidí kvůli tomu ze mě srandu. Nenáviděla jsem to, chtěla jsem se přejmenovat. A ještě víc mě štvalo, že jsem měla stejné jméno jako "ona" ( moje matka ). Bohužel mi to nesnášení zůstalo do dneška, a nerada se představuju.

Jak se teda vlastně jmenuju, když pořád říkám, jak je to jméno hrozné? Olga. Původně toto jméno pochází z Ruska a taky docela tak zní. Když se to jméno vysloví, působí na mě tvrdě. V překladu to znamená něco ve stylu "zdravá, svatá". Rozhodně si tak nepřipadám. Píšou, že prý ženy které tohle jméno nosí, jsou velice povahově silné. Ale dle mého názoru je blbost, jak všude možně po internetu píšou významy jména a charakter toho člověka. Vždyť žádné jméno nemůže ovlivnit povahu lidí, nebo snad se pletu?
Přátelé mi neřeknou jinak než Oli. To jediné se mi docela líbí. V mém okolí neznám žádnou slečnu se stejným jménem. Na jednu stranu mě štve, že jsem neměla takové štěstí, a dostala jsem takové jméno, ale to si člověk holt nevybere. A na druhou stranu, zase není takové tuctové a nemá ho každá druhá, třeba jako Nikola, Tereza, Veronika.

Kdybych si mohla vybrat jak bych se chtěla jmenovat, volila bych nejspíš něco jako Nela, Michaela, Linda. Člověk by se měl mít rád se vším všudy, a žádné jméno neurčuje chování člověka. Touhle větou se tak nějak utěšuju. A když se tak dívám na své fotky (zní to divně?:D) tak si nedokážu představit, že bych měla jiné jméno. Myslím si, že to už za ty roky nějak semnou splynulo a hodí se to ke mě, i když nadšená zrovna dvakrát nejsem. Existují horší, to neříkám. Třeba taková Zdislava, Květoslava, to oproti tomu Olga je nic.

Jste spokojeni se svým jménem? Jaká jména se vám líbí? Jak by jste se rozhodně nechtěli jmenovat?


Návrat ztracené Sodomagorky.

25. července 2014 v 18:59 | Sodomagor. |  day by day
Konečně jsem zpátky!
Dneska jsem si byla vyzvednout můj rozpadající se počítač. Oprava mě stála dvě stovky, to jde, že? Prý jsem měla zalomené USB, jsem to ale šikovná.
Abych byla upřímná, tak jste mi všichni chyběli. I když to bylo 6 dní, tak to pro mě bylo moc. Napadlo mě tolik nápadů na články, že nevím, odkud mám začít, takže se určitě těště! :D Chtěla bych vám poděkovat za to, že i když jsem tu nebyla, tak jste tu stále chodili a komentovali mé články, moc si toho vážím, děkuju!

Ráda bych vám řekla nějaké novinky ohledně mého života. S tím "mým" přítelem teda definitivně nejsem. Bude to dva týdny, co jsme se už neviděli. Chybí mi, ale bude to tak lepší. Pořád mi píše na facebooku, ale já už se nedám zase zmást. A to si myslel, že teď o víkendu ještě po tom všem budu u něj spát. To se hodně spletl, chlapeček. Jak někoho můžu tak hrozně nenávidět, ale zároveň milovat? Jde to vůbec? (aaaa, tak moc mi chyběl blog, už jsem to potřebovala někam vypsat ty moje žvásty).
Za 6 dní, co jsem se tu neukázala, jsem trošku experimentovala s vlasama. Měla jsem obarvené už půl roku vlasy na černou. Ale přestala se mi nějak líbit a vlastně mi ani neslušela. Chtěla jsem změnu. Koupila jsem si od Syoss nejsilnější zesvětlovač a začla jsem dělat pokusy :D. Odbarvila jsem si celou hlavu. Bála jsem se, až si to všechno smyju, vlasy budu mit žlutý jako kuře, ale byla jsem docela mile překvapena. Délky jsem měla červenorezavé a vršek oranžovoblond, a vypadalo to docela k světu. Ale pořád to nebylo ono. Chtěla jsem něco, co bude fakt pecka. Tak jsem si zašla do drogérky a hledala nějakou barvu, kterou bych na to hodila. Až jsem tam našla tohle!


Hned jsem si ji koupila a nabarvila. A výsledek? Nechytlo mi to sice tak výrazně jak na fotce (s tím se dalo počítat) ale jinak jsem moc spokojená. Navíc je tahle nová řada Prodigy bez amoniaku, takže barva nesmrdí, ale krásně voní! Pokud by jste chtěli, udělala bych na ni samostatně recenzi.

Jak jste se měli vy? Co děláte? Jak si užíváte prázdniny?

Mám vás ráda!

a je to v... no, vy víte kde!

19. července 2014 v 15:17 | Sodomagor. |  day by day
Zdravím vás u takového menšího informačního článku.

Píšu z mobilu, tak se omlouvám za chyby. Stala se mi taková pro mě docela blbá věc. Rozbil se mi počítač, zkrátka mi nejde zapnout, takže ho v týdnu hodím do opravny. Nevím, kdy ho budu mít. Štve mě to, protože mě zrovna blog začal hodně bavit. Snad se na mě nevykašlete, a počkáte na mě, až se vrátím! :D

Mohla bych psát články z mobilu, ale je to celkem složitý. Sem tam se vám ozvu, kouknu na váš blog a tak. Snad to pochopíte a budete soucítit semnou, protože nejen že budu bez počítače, ale hlavně bez hudby! To nepřežiju, už teď jsem nervní. V mobilu mám takový ty starý vykopávky.

Snad do dvou týdnů to bude ok a budu zpět. Užívejte prázdnin, léta a spaní do 12 :D.

Mám vás VŠECHNY moc, moc ráda! :-*


Šílené úchylky.

18. července 2014 v 20:09 | Sodomagor. |  articles by alphabet
Ještě než začnu psát článek, chci bych vás o něco poprosit. Založila jsem novou anketu, tak v ní hlasujte. Chtěla bych znát vaše názory. Děkuju moc :).

Tohle je hodně zajímavé téma. Hledala jsem různě po internetu a vybrala jsem pro vás ty nejvíc zvrácené úchylky a u některých jsem vážně kroutila hlavou :D.

1. Muž, který je ve vztahu se svým autem

23 úžasně bizarních lidí, kteří mají vážně divné úchylky

2. Žena miluje pojídání kočičích chlupů.

23 úžasně bizarních lidí, kteří mají vážně divné úchylky

Potrat.

17. července 2014 v 14:28 | Sodomagor. |  articles by alphabet
👶 | via Tumblr

V dnešní době je potrat strašně moc omílané téma.
Je potrat špatný, nebo není? Jak pro koho. Nechci se teď bavit o potratech, za které ženy nemůžou. Ale spíš o těch umělých. Nepochopím, jak v dnešní době, může někdo nechtěně otěhotnět. Vždyť je tolik možností jak se chránit, různá tělíska, gely, antikoncepce.
Smutné je, že páry, které se snaží o dítě roky, pořád nemají to štěstí. Ale 15 letá holka, která spí s každým klukem, hned otěhotní. V našem městě se teď udává nový trend. A to ten, že každá druhá ( a to myslím fakt vážně) je kolem 16 let těhotná. Znám slečnu, která by teď po prázdninách měla jít nejspíš do druháku, je ji 16 let. Měla kluka a samozřejmě, že se spolu vyspali a ona otěhotněla. Věděla, že je ve třetím měsíci těhotenství, ale nikomu to neřekla, ani tomu klukovi a ani rodičům, protože to dítě si chtěla nechat. Za měsíc v srpnu má rodit a čeká chlapečka. WHAT?! Na jednu stranu je od ni zodpovědné, že si to dítě chtěla nechat i přes vsechny následky, ale vždyť je to ještě svým způsobem malá holka. Nemá dokončené vzdělání, ten kluk teď má dvě práce, aby to dítě byli schopni uživit. Vážně je to k smíchu, že dítě čeká dítě.

Pokud otěhotní žena, která nemá skoro žádné peníze, chlap ji opustil a ona by neměla jak uživit dítě, tak to chápu, že by šla na potrat. Protože pro to dítě by to bylo hrozné. Vyrůstat v rodině, která mu není schopnat zajistit pěkné dětství, dobrou stravu, vzdělání.

<3

Já proti potratům nejsem, je to vlastně rozhodnutí té určité ženy. Jestli se ona necítí mít dítě, a ví, že by mu nemohla poskytnout co by potřebovalo, tak si myslím, že je to správné rozhodnutí. Je dobře, že tady ta možnost je, ale rozhodně mi nepříjde, že by to bylo něco super, s čím můžou ženy dopředu počítat, pokud zapomenou na ochranu. Je to takové nejkrajnější řešení podle mě.
Každý má právo na život, to je pravda. Ale jak by bylo tomu dítěti kdyby se narodilo, mladá 16 letá hloupá matka by ho šoupla do dětskýho domova a ono by tam vyrůstalo? Mě by to asi strašně mrzelo, kdybych věděla, že mě moje máma nechtěla, tak jsem zůstala v dětském domově.
Děti nechci, nemám ráda děti. Nechápu to, jak na ně každý šišlá, že je to roztomiloučký, ne není. Možná do budoucna změním názor, ale pochybuju. Ale nemyslete si, že jsem nějaký kanibal, co děti z celého srdce nenávidí, a nejradši by je zabil. To rozhodně ne. Já to s těma dětma nějak v jedné místnosti přežiju, dokonce se snažím být i milá, ale to je asi tak vše.
Kdybych náhodou zjistila (doufám, že ne!), že jsem těhotná, šla bych určitě na potrat. Protože vím, že nejsem mateřšký typ, nedala bych tomu dítěti lásku, nezajistila bych mu krásné nezapomenutelné dětství a asi bych se o něj nedokázala postarat. A ničit mu život kvůli tomu, že jsem byla nezodpovědná, to určitě nechci.

Co by jste udělali vy, kdyby jste otěhotněli? Šli by jste na potrat, nebo si dítě nechali? Jaký je váš názor na potrat?


Nemilovaná.

15. července 2014 v 23:29 | Sodomagor. |  articles by alphabet


Neuvěřitelné, jak mě jedno slovo dokáže vystihnout.

Poslední dobou si tak totiž připadám. Nemilovaná. Ti, co sledují můj blog, tak ví, že mám 3 roky už přítele. Ale jde to s náma z kopce. Mrzí mě to a strašně to bolí. Ten kluk mi na jednu stranu změnil život úplně od základu, ale na druhou stranu ho vzal do svých rukou a pomalu ho roztrhával na menší a menší kousky.
Přešla jsem spoustu jeho chyb. Že mi lhal, pomlouval mě, ponižoval mě před kamarády a dokonce i to, že psal mé nejlepší kamarádce úchylárny. Ale to, že jel do Bratislavy na festival prý s kamarády, ale nakonec jsem se dozvěděla, že s "kamarádkou"(bejvalá holka), tak to jsem už neunesla. Ona je hrozná mrcha, vždycky se nám srala do vztahu. Přála jsem si na ten festival jet s ním, ale řekl mi, že jedou jen kluci a chcou si užít pánskou jízdu, řekla jsem si - okey, nebudu tam přebývat, chápu to.
Ale pak jsem se dozvěděla, že tam jel jen s JEDNOU holkou, s kterou spal dva dny ve stanu, a která se nám celý tři roky snažila rozbít vztah. Tohle jsem nepřekousla. Nejvíc vtipný na tom je to, že mi na to odpověděl "no a co, tak jsem ti lhal no, neměl jsem na vybranou"

Untitled

Tohle není ten kluk, do kterého jsem se zamilovala. Tohle není můj Peťa, z kterého jsem byla paf a jen jeho pouhý úsměv na tváři mě dokázal potěšit. To není ten, který pro mě napsal text písničky a s jeho kamarádem skládali k tomu melodii. Tohle do prdele není on. Chci zpátky mýho starýho Peťu. Prosím.
Vím, že tam někde uvnitř je, někde hluboko jo, ale schovává se. Nejvíc mě mrzí, že já doma brečím a užírám se, a on se chodí někam bavit, beze mě a jsem mu úplně ukradená.
Rozešla jsem se s ním, protože to, co udělaj nebylo správný. On se ani nesnažil se za to všechno omluvit. Neřekne "jo, posral sem to", on to dá za vinu všechno mě. Takhle se chová člověk, který miluje? Asi jsem o tom měla jiné představy.
Každopádně nikdy na tento vztah nezapomenu. Byly to nejlepší tři roky v mém životě. Změnil mi život, částečně. Třeba byl takový už na začátku, jen jsem měla nasazené růžové brýle a neviděla to. Byla jsem zaslepená láskou.
Pořád mi píše, že mě chce vidět, jak mě miluje. Ale já ho vidět nechci, zhnusil se mi. Tohle stvoření neznám, neznám a ani znát nechci. Asi si myslel, že napíše, že mě chce vidět, a já jak naivka poběžím, a bude všechno zase dobrý. Protože takhle to u nás fungoval vždycky, víte. On něco posral, potom se začal chovat chvilku hezky, tak jsem si řekla, že to zkusím znovu, ale bylo to opět zbytečný.

Untitled

Dávat mu znova šanci je asi to stejný, jako kdybych po třetí četla stejnou knihu a čekala, že se její konec změní.
Někdy je lepší, některé lidi ztratit. Ale bolí to, moc to bolí. Chybí mi. Nesnáším tu zkurvenou bolest na srdci. Naposled jsem tak hnusný pocit měla, když jsem oplákavalo to, že se na mě máma vykašlala. Pocit prázdnoty a nicoty mě pohlcuje. Myslela jsem si, že mi bez něj bude líp, ale proč je to horší? Sakra, proč?!


Cigáni.

15. července 2014 v 9:19 | Sodomagor. |  articles by alphabet
Don't judge. | via Facebook

Možná mě teď mý "čtenáři", kteří čtete mé články, odsoudí. Ale je to můj názor a nebudu tu psát lži jen kvůli tomu, aby jste mě měli rádi. Snažím se být upřímný člověk. Jak tady, tak i ve skutečném životě :)
Mnoho lidí říká, jak nejsou všichni cigáni stejní, a že je špatné házet všechny do jednoho pytle. Pardon, ale já nikdy nepoznala cigána, který by byl slušný, pracoval a neobtěžoval ostatní. Možná to bude tím, že žiju ve špatným městě, kde se to touhle směsicí jenom plní.
Abych pravdu řekla, tak já vlastně nejsem rasistka. Protože cigáni pro mě nejsou rasa. Nevadí mi vietnamci, černoši nebo židi. Vadí mi cigáni.

Víte, není zrovna nejideálnější, když si jdu po městě, na lavičce si sedí banda cigánů s cígem v držce a řvou na mě "kurvo bílá, poď si užít", omlouvám se za ten výraz, ale takhle mi to vážně řekli.
Nedávno v našem městě cigáni pobodali mé dva kamarády, kteří leželi měsíc na jipce. Jeden má doživotní následky a bude na vozíku a druhý měl probodnutou plíci, ale už je to v pohodě.
Jediný v čem jsou cigáni dobrý, že si nadělaj haldu dětí, a za to pak berou penízky - no neberte takový život, že? Nejvíc mě štve, jak my se jim pořád podřizujeme. Každý z nich má respekt. Někam příjde normální česká rodina, ale budou na ně nepříjemní a nevyřídí jejich požadavky, ale jenom do dveří vstoupí cigáni, každý se hned míní posrat a přetrhat se, aby jim vyhověl. Tak kde to jsme? Pořád jim v něčem ustupujeme.

We're the same.

Snažila jsem se hodněkrát změnit názor, ale ne, oni to prostě mají v krvi. Tu lenost, nic nedělání a jen flákání. Viděli jste film Batardi, to je přesnou ukázkou našeho města. Takhle se ti zmrdi doopravdy chovají. Ale všichni jsou slepý a dělají, že to nevidí.
Kdybych to tu měla psát ještě víc do podrobna a do detaila a úplně se vším, co se mi právě honí hlavou, tak by mě nejspíš zavřeli. Promiňte, ale pro mě to je odpad lidstva. Je to odemně hnusný, klidně mě ukamenujte, ale je to můj názor. Pro mě slovo cigán je druhý pád od slova zasranéprasečíhovno.

Ano, samozřejmě, že existují i hodní, slušní cigáni. Čest vyjímkám. I když já vlastně žádnou vyjímku neznám. Pokud vy jo, tak patříte mezi šťastné lidi. Nebudu zas házet všechny do jednoho pytle, aby jste si o mě neřekli, že jsem bezcitná bezpáteřní svině. Jsou to taky lidi, normální bílý člověk se tak může chovat taky, ale není to tak časté, jak u nich. A rozhodně my nemáme takové výhody, nikdo z nás nemá respekt a nikdo nám neustupuje, narozdíl od cigánů.

Jaký na to máte vy názor?


Astrální cestování

14. července 2014 v 13:19 | Sodomagor. |  articles by alphabet


Zjednodušeně řečeno, astrální cestování se dá popsat jako vědomé oddělení duše od těla. A jsme dokonce tohoto schopni prý všichni. Jakým způsobem to funguje? Zatímco tělo odpočívá - spí, nebo je v transu, naše duše je schopna "vystoupit" z těla a cestovat, poznávat jiné světy, dimenze a místa.
I když nevěříte na duchy, nezdají se vám opakovaně stejné sny, tak všichni máme schopnost opustit své tělo a astrálně cestovat v prostoru.


Jak se dá astrálně cestovat?
1. Drogy - Není to žádné nabádání nebo propagování, aby jste zkoušeli drogy! :D To rozhodně ne. Ale tohle je jeden ze způsobů, kterým se dá dostat do astrálního světa. Pomocí LSD, mezkalinu či jim podobným látkám, se dá odprostit od vnímání tohodle světa. Ale droga vám otupí smysly, a nebudete jednat tak, jak by jste jednali v normálním stavu. A to je hodně nebezpečné.

2. Luciidní snění - To jsou sny, u kterých víme, že s níme, ale jednáme podle vlastního uvážení. Chcete ve snu jít na zahradu, kde se budete koupat v bazénu a budete obklopeni krásnými svalnatými muži? Tak stačí si to jen představit, a hned se tam ocitnete. Tento druh snění má hodně lidí. A díky tomuhle můžete i astrálně cestovat.

3. Meditace - Tohle je nejčastější a taky nejvíce doporučovaný způsob provádění astrálního cestování. Člověk se musí položit do té nejpohodlnější pozice, uvolnit své tělo, rozvinout svou fantazii a vystoupit ze svého těla. Zní to snadně, že? Ale chce to spoustu trpělivosti a tréninku. Zkusili jste se někdy naprosto uvolnit a přestat myslet? Je to docela složité, protože nám hlavou běhá nespočet myšlenek. Důležité u této metody je představit si "stříbrnou stuhu" nebo řetěž, sňůru, zkrátka cokoliv, co vás bude spojovat s vaším tělem a astrálním obrazem. V případě nebezpečí za ni můžete zatáhnout a vrátíte se zpět do těla.

Je na astrálním cestování něco nebezpečného?
Nepozornost - Vlastní nepozorností se vám může stát, přerušíte "svou stuhu" a ztratíte se. Cestu do vlastního těla nejspíš už nenajdete. Ale můžete se snažit, ale je to stejné jako hledat jehlu v kupce sena.

Zapomnění - Astrální sféry mají velkou moc, po delším čase v nich stráveném začnete zapomínat na své hmotné Já.

Vyrušení - Pokud cestujete do vyšších sfér, musíte si hlídat, že vás nikdo nevyruší (třeba máma, mladší sourozenec). Pokud by se tak stalo, můžete buď ztratit cestu zpět do těla a nebo budete naopak rychlostí blesku do svého těla vtaženi, což je stejné jakoby jste skočili z 8 patra paneláku. Hodně to bolí.



Tak co, zkusili jste někdy astrálně cestovat? Jaké jste měli pocity? Pokud jste to nezkusili, chtěli by jste?


projekty

14. července 2014 v 1:05 | Sodomagor. |  projects
Untitled

Chceš se dozvědět o mě něco nového? Chceš znát mé názory, i když bývají často odlišné od ostatních? Tak si přečti nějaký článek z mého 11 denního projektu, a třeba se v nějakém názoru shodneme.

Co den, to jiné téma. Pokud vás baví články, kde se vyjadřují názory, tak tanhle challenge bude něco pro vás.

Na každý den, jiné téma. Zajímá tě, co si myslím o dnešní generaci, anorexii, homosexuálech, rasismu a mnoho dalších zajímavých témat? Tak se koukni na články podle abecedy, a najdi si to svoje, co tě aktuálně zajímá. Chybí ti nějaké téma, které není v projektu? Klidně mi ho pod článek napiš do komentářů.