Červen 2014


špatný vliv?

30. června 2014 v 13:02 | Sodomagor.
Vliv. Co si pod tímhle pojmem představím? Nějakou moc, která nás dokáže pohltit, a my díky ní změníme úplně pohled na svět.
Existuje spousta věcí, které na nás mají špatný vliv. Ať už kamarádi, kteří fetujou a stahujou nás s sebou na dno, nebo rodiče kteří se o nás nestarají a jediné co doma dělají je to, že pijí alkohol. Taky televize nás hodně ovlivňuje, konkrétně reklamy v ní. Dejme tomu, třeba takové prášky na hubnutí. Uvidíme reklamu, kde budou prodávat a lákat lidi na "Nejúžasnější výrobek všech dob, po kterém zaručeně zhubnete!! Žádný jojo efekt vás nečeká, jediný výrobek v České republice a jedinečná cena, neváhejte!" Co udělá většina žen/mužů? Uvěří tomu a jak jsou ovlivněni reklamou, tak si hned výrobek běží koupit.
Tohle je hodně špatné. Protože každý má právo se rozhodovat sám za sebe, mít své názory a prostor vyjádřit se. A ovlivňovat se někým jiným? Proboha mějte nějakou hrdost. Naučte se říkat NE! Já se to taky naučila, i když to byl běh na dlouhou trať, tak se mi to podařilo.
Jiný "šálek kávy" je to, když nás vychovávají rodiče, utvářejí naši osobnost a ovlivňují nás, ale v dobrém slova smyslu. Tohle by jsme měli respektovat, protože oni to s námi myslí dobře, i když v tu chvíli se nám to zdát nemusí.

taková ta ranní kocovinka a zdrhání před policií.

29. června 2014 v 12:19 | Sodomagor. |  day by day
city

Dlouho jsem se neozvala, tak to jdu napravit. Bude to hodně dlouhý článek, protože se stalo neuvěřitelně moc věcí, který asi nikdo nepochopí, ale napíšu to sem. Takže pokud někoho nezajímá, jak dopadl můj proslov, rozloučení s učiteli a naše "neoficiální" rozlučka, tak si to nečtěte. Je mi to vlastně jedno, jestli si tohle někdo bude číst, protože je to hodně osobní. Ale chtěla jsem to sem napsat, jako takovou mojí první zkušenost s policií a jako zajímavou vzpomínku, na hodně chaotický víkend. Jen tak pro informaci, uzavřu k tomuto článku komentáře. Nechci, aby se k tomuhle někdo vyjadřoval. A je mi jasné, že mě díky tomuhle hned odsoudíte. Ale vážně mi to je jedno. Jsem tu v anonymitě, nikdo neví, o koho jde. Až na tenhle blog příjde někdo z mých blízkých, to už bude horší.

ano, už zítra.

23. června 2014 v 18:29 | Sodomagor. |  day by day
Den, na který snad každý deváťák čeká. Rozloučení.
Ještě před půl rokem jsem si říkala, ať už konečně vypadnu z týhle školy. Nemohla jsem se dočkat toho dne, až budu to místo s úsměvem opouštět. Jenže teď budu trávit na základce jen poslední týden, a s polovinou lidí se už nikdy neuvidím. Nemůžu říct, že jsme byli skvělá třída a kolektiv, který při sobě vždy stál. Většinou to bylo tak, že jsme se pomlouvali navzájem a nic si neříkali do očí. Ale i přes to všechno mi budou chybět. Ani si nedokážete představit jak. V pátek plánujeme "neoficinální" rozlučku, kterou nemáme kde slavit. Takže půjdeme nejspíš někam za koleje, tam si sednem, popijem a doplazíme se domů.

nudný začátek.

22. června 2014 v 13:53 | Sodomagor. |  day by day
Měla bych to tu nějak uvítat a zahájit, že?
Kdo jsem? To si můžete přečíst v menu, napsala jsem tam krátkou charakteristiku o mé maličkosti. I když to na první pohled moc nevypadá, ráda čtu knihy. Propadla jsem sérii 50 odstínů. Slyšela jsem na tuhle knihu převážně negativní ohlasy, ale podle mého názoru byla skvělá. Nebudu tu spoilerovat a psát, o čem je. Pokud to někoho zajímá, tak si ji přečtěte. Určitě nebudete litovat. Mě to z části změnilo pohled na svět.
Tak dáme si teď trochu té historie. Bloguju od nějakých 9 let. Pokud jednou začneš blogovat, už nepřestaneš. Je to droga. Hodněkrát jsem si zrušila blog a řekla si, že už si nikdy žádný nový nezaložím. A najednou vznikl tento. Myslím, že kdybych tu napsala adresy na mé předchozí blogy, hodně lidí by mě díky tomu poznalo. Ale to nechci. Chci začít od znova.
Chybělo mi, vypsat se ze svých pocitů a sdílet své názory s ostatními lidmi. Díky blogu jsem poznala spoustu skvělých blogerů, tak doufám, že tomu bude i teď. Na tomto blogu plánuju zajímavé věci, ale samozřejmě, že vám je neprozradím. Převážně tu budou mé zápisky z mého tragického života. Budete se i moct těšit na giveaway, ale o tom zase někdy jindy.
Co se týče "affs" a podobných věcí, tohle si já budovat nechci. Pochybuju, že budu mít každý den čas chodit na blog. Blog je pro mě zábava, nikoliv povinnost. Možná si časem založím oblíbence, kteří budou vypsaní v menu, ale budou to opravdu jen ty blogy, které se mi líbí a baví mě je číst.
Eh, ty první články bývají vždycky nudné a o ničem. Ale až se to tu rozjede, bude to lepší.

with love your Sodomagor.